| |
5.5.
Kočky by kupovaly whiskas - Filip 3.díl (Tomáš Hölbling)
4.5.
Kocour Mickey G. Rose (Mike Ruzicka)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Kočky by kupovaly whiskas
Filip 3.díl
Ale co takový kocour žere? Nechali jsme se inspirovat reklamou a koupili jsme Filipovi konzervu Whiskas. Filip nám skutečně potvrdil, že on by si Whiskas teda určitě kupoval. To mu vydrží tak na týden, řekl jsem si, když jsem zhodnotil velikost konzervy v poměru k velikosti Filipa (tehdy dvouměsíčního koťátka) a s přáním:
„Ať si dá pořádně do nosu!", jsem mu odsypal na misku asi desetinu obsahu konzervy. Filip tento čin uvítal s nadšením, udělal chlemst chlemst a s žebrajícím pohledem ukazoval prázdnou misku. „Chudáčku, asi jsi pořádně vyhládlý", a už putovala druhá porce do Filipovy misky. Situace se opakovala ještě čtyřikrát. „Přece nesní konzervu za třicet korun na posezení !", prohlásil jsem a šel jsem ukrýt zbytek Whiskasu. Nenechal jsem se obměkčit ani Filipovým zdařilým ztvárněním předsmrtného chroptění vyhladovělé kočky, která naposledy viděla jídlo minulý týden v televizi. „Další dávku dostaneš až večer!" A tak to zůstalo.
Zjistili jsme však, že jedna konzerva Whiskas denně dost vážně narušuje náš rozpočet, což se brzy objevilo na pestrosti našich rodinných večeří. Zatím si Filip likvidoval svou porci libového masíčka, my jsme smutně žvýkali starý chleba s marmeládou a jenom nosem jsme nasávali omamnou vůni kuřete či aljašské tresky. Časem toto trýznění došlo tak daleko, že naše děti Filipovi tajně kradly dobroty z jeho misky - což Filip pochopitelně neviděl rád a všelijak se jim za to mstil.
Zlaté časy Filipovi brzy skončily. Mohla za to návštěva příbuzných na vesnici, kde si nás vyhlédla jedna moc přítulná kočička. Když se nám neustále otírala o nohy, pochopili jsme, jako znalci koček, že má hlad. Neměli jsme však s sebou nic než suchý rohlík (bez másla!). Zatímco jsme s užaslými zraky sledovali kočku, jak se láduje suchým rohlíkem a ještě při tom přede blahem, bylo rozhodnuto o konci Filipova přežírání.
Když jsme mu doma nabídli rohlík, díval se na nás jako na blázny, ale nevzdali jsme se. Nakoupili jsme suché granule a nasypali Filipovi plnou misku. Celý den kolem ní chodil, jako by ji neviděl, maximálně si k misce přičichnul a pak půvabným gestem zvedl pravou přední packu a odmítavě s ní zatřepal: „To nemyslíte vážně, něco tak odporného přece nebudu žrát!". Když ale poznal, že svým mňoukáním ani chroptěním nic nezmůže, uraženě si šel zobnout pár zrníček - jenom tolik, aby neumřel hlady. Dneska už si na granule zvykl, takže večer hypnotizuje ledničku tak dlouho, až ji otevřeme a nasypeme mu večeři.
Tomáš Hölbling
| |
