| |
13.5.
Spaní s Dumkou (Ferda)
12.5.
Jak kontrolovat moč kočky a jak podávat tablety (Irena Šulcová)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Spaní s Dumkou
Většinu času Dumka, asi jako každá kočka, prospí. Spí v rozličných polohách - ať už natažená (15 kB) do přímky, smotaná do klubíčka, smotaná do volného (24 kB) klubíčka, na zádech (17 kB), rozvalená (10 kB) na zádech, na boku (18 kB), skoro jako sfinga (7 kB) nebo různé "mezipolohy" (8 kB), ke kterým patří různé "vyvalování" (7 kB) a kterých je nepřeberné množství (12 kB) - většinu těchto poloh (19 kB) jsem se Vám pokoušel v Dumčí rubrice už nabídnout (11 kB), ale nebyly ještě všechny - pár jich mám dosud ve fotoarchivu... Je to hlavně tím, že u každé polohy existují různé podpolohy, takže bych skoro řekl, že jich je velice moc... Pokud ale máte doma kočičího člena rodiny, myslím, že nosím dříví do lesa.
Doufám jen, že nebudete všechny odkazy na obrázky prohlížet - to by Vám zabralo spoustu času a pokud ano, otevřete obrázky "v novém okně" (pomocí pravého tlačítka myši, která ukazuje na odkaz a vybráním příkazu "Otevři v novém okně" nebo "Open in new window"). Pravdou je, že jí dost závidím, že má na spánek tolik času... Občas bych si to s ní hned vyměnil :-)...
No vlastně jsem chtěl psát úplně o něčem jiném, ale nechal jsem se asi příliš strhnout obrázky v archivu... Takže se raději vrátím k tématu.
Spaní s Dumkou, alespoň v té podobě, ve které ho dneska prezentuju, je vždycky velmi příjemné - není nad to, když si na mě náš chlupáč vyleze a lehne si mi na klín. Ale bohužel to je hodně vzácné - hlavně poslední dobou. Problém většinou nastává po pár minutách, kdy se její váha začne projevovat. S tím má obzvláště potíže Beruška (moje žena), která o chvíli dostává do ruky, na které Dumka požaduje mít svoji hlavu, brnění... To pak musí být Dumka přenavigována, což se jí nelíbí a z klínu uteče. Není síla, která by ji tam poté udržela...
Lepší to bylo, když byla menší kotě - jednak častěji chodila spát na můj klín a pak díky její podstatně nižší váze člověk vydržel její přízeň neomezeně dlouhou dobu.
V posledním - snad půl roce - se mi stalo jen jednou, že si Dumka vyskočila na můj klín (když jsem shodou okolností vyráběl Psí přílohy). Protože ta přízeň pro mne byla móc vzácná, nechal jsem ji na svém klíně ležet hodně přes hodinu - a nakonec jsem ji musel vzbudit, protože byly přílohy Psa hotovy a já chtěl jít taky spát. Nafotil jsem ale při té příležitosti asi 60 fotek na tikitál - byla to pro mne dost vzácnost - po půlročním půstu..., takže tomu věnuji někdy své vyprávění. Dumce se totiž na mém klíně líbilo, a protože nechtěla z něho odejít, několikrát dokonce měnila svoji polohu, aby to bylo pro obě strany pohodlné. Od té doby (asi dva měsíce) mám opět smůlu.
Vlastně ještě těsně před tím - nebo těsně potom - mi Dumka usnula v náručí, (což je taky důvod, proč z toho nemám fotky, protože jsem neměl žádnou ruku volnou :-(.) když jsem ji choval a sedl si s ní na křeslo.)
Moc jsem pak litoval, že je kolem druhé hodiny ranní a já jsem musel dodělat Psa a taky jít spát. Byla to ale překvapivá i wellmi příjemně prožitá relaxační čtvrhodina - málem jsem při ní taky usnul :-).
Když byla ještě Dumka malé kotě, hlídala si nás při spánku tak, že nám vždycky zalehla kousek noh nebo se k nim alespoň přitiskla. Mělo to tu výhodu, že kožíšek hřál (to ocenila hlavně Beruška), ale nevýhody byly v tom, že se člověk snažil nepohnout se (aby Dumku nevyrušil), a pak že se objevovalo v zalehlé části brnění, protože už tehdy Dumčina váha způsobovala odkrvení. Je třeba ale přiznat, že Dumka nebejvala choulostivá (jako teď), takže když se člověk pohnul, aby si prokrvil nohy, nevyvedlo ji to z míry a po chvíli přišla zalehnout chodidla zase a nedat nám šanci, abychom jí nepozorovaně utekli.
Dumce táhne už na první rok, bude z ní už velká kočka a její čtyři kila něco znamenají... Stejně je to ale moc příjemný pocit, mít takového spícího chlupáče na klíně.
| |
