|
20.5.
Promiskuita - Filip 4.díl (Tomáš Hölbling)
19.5.
Podávání tabletek II (Jana Večeřová, Dáša Fűrbacherová, Eva Podbrdská, Alena Kuklová)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Prosba
Pro svoji dvouletou kocicku vzhled ocicat bez prukazu puvodu (na hrbete rezavy odstin - ocicat zrejme jen jeden z rodicu) hledam fesaka bud stejneho zbarveni (muze byt i tygrovany) nebo svetleho. Chci ji doprat kotatka nez ji moznosti byt matkou zcela zbavime a doufam, ze budou-li hezka, tak je snadno udame.
Volim tuto moznost misto klasicke inzerce napr. v casopise, protoze nejsme chovatele a nejde nam o prodej kotatek. Navic vec specha, protoze jiz v polovine kvetna pomine ucinek antikoncepcni injekce, kterou dostala.
Vlasta Leporska
|
Zanech té své promiskuity,
zajdi si k nám pro misku i ty
(reklama na misku - Karel Plíhal)
Filip 4.díl
Manželka jednou po ránu prohlásila: „Náš Filip je promiskuitní!" „Samozřejmě, že je promiskuitní, každý kocour touží mít co nejvíce partnerek", já na to. Pak mi to ale začalo vrtat hlavou: „Jak jsi na to, prosím tě, přišla?" „Protože spí každou noc s někým jiným!" A opravdu!
Když jsme Filipa přivezli k nám domů, zpočátku si hledal místo na spaní po celém bytě. Připravili jsme mu pelíšek na kožešině, ale on si taky vyzkoušel, jak se spí u odpadkového koše, v bedně s kočkolitem (nepoužitým), na záchodě i ve vaně. Nakonec, veden neomylným kočičím instinktem, se vydal do našich postelí, kde si ustlal v nohách.
Tehdy však začala nejtěžší krize našeho manželství: začali jsme se ženou soupeřit o Filipovu noční přízeň, dělali jsme si čárky za každou noc, kterou prospal u jednoho z nás a pak jsme se vytahovali, koho má více rád. Jednou jsem dokonce manželku přistihnul, jak mi ve dvě hodiny ráno krade Filipa a přemisťuje ho na svou půlku postele. Už už to vypadalo s naším vztahem nahnutě, ale naštěstí Filip usoudil, že se kvůli našim nočním manévrům vůbec nevyspí, a odebral se spát k dětem. To mělo dvě velké výhody: jednak jsme se mohli se ženou věnovat více sami sobě, a jednak naše děti, jakmile zjistily, že jim v nohách leží Filip, hned ležely bez hnutí, aby ho nevyplašily a z jejich pokoje se tak přestal ozývat tradiční večerní řev.
Od té doby Filip začal střídat všechny naše postele se železnou pravidelností. Jen u mne brzy ostrouhal: Jak pořád tak dobře jedl (viz minule), začal přibírat na váze, a já jsem brzy poznal, že zatímco kilové koťátko v nohách je něco sladkého a miloučkého, sedmikilový macek tamtéž je hotové utrpení. A tak byl Filip z mojí postele vždy odeslán express a vzdušnou čarou na podlahu. Po několika pokusech pochopil, a když je na řadě spánek v mé posteli, chodí spát do křesla.
Je to stejně zajímavé, že 99 procent koček chodí spát do nohou. Náš Filip spal u našich hlav jen jednou - když jsme byli týden na dovolené v Tatrách a on byl odkázán na péči naší babičky. Když jsme se vrátili, byl tak šťastný, že celou noc strávil mezi námi a celou noc spokojeně předl. Bylo to krásné!
Tomáš Hölbling
| |