Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
20.5.
Promiskuita - Filip 4.díl (Tomáš Hölbling)
19.5.
Podávání tabletek II (Jana Večeřová, Dáša Fűrbacherová, Eva Podbrdská, Alena Kuklová)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
Prosba
Pro svoji dvouletou kocicku vzhled ocicat bez prukazu puvodu (na hrbete rezavy odstin - ocicat zrejme jen jeden z rodicu) hledam fesaka bud stejneho zbarveni (muze byt i tygrovany) nebo svetleho. Chci ji doprat kotatka nez ji moznosti byt matkou zcela zbavime a doufam, ze budou-li hezka, tak je snadno udame.
Volim tuto moznost misto klasicke inzerce napr. v casopise, protoze nejsme chovatele a nejde nam o prodej kotatek. Navic vec specha, protoze jiz v polovine kvetna pomine ucinek antikoncepcni injekce, kterou dostala.
Vlasta Leporska

Zanech té své promiskuity,
zajdi si k nám pro misku i ty
(reklama na misku - Karel Plíhal)
Filip 4.díl

Čas od času spím i v křesle (10 kB) Manželka jednou po ránu prohlásila: „Náš Filip je promiskuitní!" „Samozřejmě, že je promiskuitní, každý kocour touží mít co nejvíce partnerek", já na to. Pak mi to ale začalo vrtat hlavou: „Jak jsi na to, prosím tě, přišla?" „Protože spí každou noc s někým jiným!" A opravdu!

Když jsme Filipa přivezli k nám domů, zpočátku si hledal místo na spaní po celém bytě. Připravili jsme mu pelíšek na kožešině, ale on si taky vyzkoušel, jak se spí u odpadkového koše, v bedně s kočkolitem (nepoužitým), na záchodě i ve vaně. Nakonec, veden neomylným kočičím instinktem, se vydal do našich postelí, kde si ustlal v nohách.
Tehdy však začala nejtěžší krize našeho manželství: začali jsme se ženou soupeřit o Filipovu noční přízeň, dělali jsme si čárky za každou noc, kterou prospal u jednoho z nás a pak jsme se vytahovali, koho má více rád. Jednou jsem dokonce manželku přistihnul, jak mi ve dvě hodiny ráno krade Filipa a přemisťuje ho na svou půlku postele. Už už to vypadalo s naším vztahem nahnutě, ale naštěstí Filip usoudil, že se kvůli našim nočním manévrům vůbec nevyspí, a odebral se spát k dětem. To mělo dvě velké výhody: jednak jsme se mohli se ženou věnovat více sami sobě, a jednak naše děti, jakmile zjistily, že jim v nohách leží Filip, hned ležely bez hnutí, aby ho nevyplašily a z jejich pokoje se tak přestal ozývat tradiční večerní řev.
Od té doby Filip začal střídat všechny naše postele se železnou pravidelností. Jen u mne brzy ostrouhal: Jak pořád tak dobře jedl (viz minule), začal přibírat na váze, a já jsem brzy poznal, že zatímco kilové koťátko v nohách je něco sladkého a miloučkého, sedmikilový macek tamtéž je hotové utrpení. A tak byl Filip z mojí postele vždy odeslán express a vzdušnou čarou na podlahu. Po několika pokusech pochopil, a když je na řadě spánek v mé posteli, chodí spát do křesla.
Je to stejně zajímavé, že 99 procent koček chodí spát do nohou. Náš Filip spal u našich hlav jen jednou - když jsme byli týden na dovolené v Tatrách a on byl odkázán na péči naší babičky. Když jsme se vrátili, byl tak šťastný, že celou noc strávil mezi námi a celou noc spokojeně předl. Bylo to krásné!

Tomáš Hölbling