Měli jsme doma taky číču, která měla jasné snahy stát se padouchem. Když jsme si ji přiváželi jako již značně odrostlé kotě, poškrábala mě tak, že jsem byla celá od krve. Byla to nejdivočejší kočka, jakou jsem kdy viděla. Nepřibližovala se na víc jak deset metrů, prskala a vůbec jsem měla pocit, že snažit se z ní udělat přítulného mazlíčka je práce naprosto zbytečná. Kupodivu se postupem času začala měnit, nejdřív se začala přibližovat a když zjistila, že ji opravdu nemíním ubližovat, nechala se i pohladit. Pravdou je, že to nikdy nebyla kočka nosící se v náručí. Sedět na klíně, když panička taky seděla, zatínat drápky do různých částí mého těla a blaženě příst a přitom slintat to ji bavilo. Ale běda jak jsem vstala.

Co se tyce tech prokousnutych rukou, mym rekordem byla prokousnuta tvar, kdyz jsem rano nevstala v obvyklou dobu a nebyla jsem k vzbuzeni, trochu jsme se kockovali a kocour totalne dotceny tim ze me asi fakt z ty postele nedostane proste vystartoval, rekla bych ze oko minul doslova o fous asi jenom diky memu pudu okozachovy... a v tomhle pripade se da rict, ze jsem ho serezala doslova (Lidovymi novinami, presne si to pamatuju), protoze nehodlal prestat ani po slovnich vycitkach a kousl mne jeste do nohy.

Jsem moc rad, ze moje reakce vyvolala nejen odpoved, ale i dalsi clanek - dokonce dva - ktere uvedly veci na pravou miru.