Naše Lízinka je v bytě prakticky pořád, pouze o dovolené ji bereme na chatu, takže nemá velkou příležitost k lovu. Přesto ale loví. Packou si z talířku vytahne kousek masa, hází si s ním po celé kuchyni, skáče a chytá ho, aby ho teprve za chvíli snědla. Tak jako když v létě loví myši...
Jarka
Moje kočky - kocourek Kvík a kočička Šerinka, syrové maso běžně nedostávají. Nechci jim ho dávat, aby si na něj příliš nezvykli a neodmítali pak hotová jídla, a také se bojím parazitů a z drůbežího masa též nákazy salmoneózou. Jen občas, při přípravě nedělního oběda, dostanou kousek na ochutnání. Podle toho, co při tom dělají, je ostatní kočičí jídlo, konzervy i sušenky, slabou náhradou.
Kdysi mi známí vyprávěli o kočce, která přinesla domů syrový obalený řízek, který komusi zřejmě ukradla. Strašně jsme se tomu smáli a litovali jsme hospodyni, které se to stalo. My jsme tenkrát měli kocourka Leopolda, zvaného Polda (to byl ten, který se nám později ztratil). Tohoto kocourka jsme tenkrát pouštěli na procházky a jednou jsem takhle v sobotu dopoledne, zanedlouho po vyslechnutí výše zmíněné příhody, jsem šla nakoupit a kousek od našeho domu přicházel můj vlastní kocour a nesl v hubě pořádný syrový obalený řízek. Nevím, jak se k němu dostal, ale bylo to v létě a v lidi měli otevřená okna.
Anna
Zatim jsem mela dve kocicky - jednu nalezenecka, ktera diky svemu ne stastnemu rocnimu zivotu buhvikde s prominutim sezrala vse, co bylo v dosahun jedle, vcetne sveho zradla, nasich na chvili odlozenych jedlych veci a rovnez zradlo nasi fretce - Ferdovi. To trvalo asi tak pul roku, nez si zvykla, ze dostane kdykoliv cokoliv.
Syrove maso bylo jeji pochutnanicko, na radu vererinare jsem ji davalo ale maso "premrazene", tedy ne cerstve, ale vytazene z mraznicky. Dalsi koucourek, ktereho jsem dostala na zal, kdyz jsme o Mindu prisli, je potvurka vybirava, papa jen to, co mu chutna, ale syrove maso je jeho. Nesmim nic nikde nechat ani pet minut bez dozoru, jinak to konci v jeho skrysi, kde se pochopitelne nedostanu a ma klid na konzumaci.
Jitka