Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
9.6.
Kočka a maso II. (Ondřej Beck, Linda, Irena Šulcová, Pavla Yenn Zandlová, Jarka, Anna, Jitka)
8.6.
Kočka a já I. - aneb jak začíná soužití šelmy a člověka - Výběr kočky (Pavel Jansa)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998

Kočka a maso II.

Jsem chovatelem dvou kocouru jmenem Hudul a Batul a mohu smele potvrdit, ze bez syroveho hoveziho masa (pokud mozno zadniho) se i v dobe modernich konzerv a granulovane stravy neobejdeme.

Syrove maso patri nezbytne k soucasti jejich denni stravy. Bez ohledu na konzervy syrove maso preferuji a vyzaduji si porci 1x denne.
Co jsem vycetl z literatury, nejedna se o nic spatneho a z na jednu malou kosmetickou vadu. Mate-li sveho milacka v naruci a on vam zrovna zivne do obliceje, chce to plynovou masku...
Ondřej Beck

Drbaná Žofka na otevřeném okně (23 kB) Dost se zajímám o "teorii" chovu koček, protože jsem značně úzkostlivá osoba a snažím se o co nejvhodnější modus vivendi pro kočky i pro nás. Vzomínám si, že mě veterinářka na přímý dotaz před syrovým masem varovala, protože snad napomáhá vytváření ledvinových kamenů nebo čeho. Na mou námitku, že tygři přece taky žerou syrové, paní doktorka opáčila, že tygři se také rychleji agresivním žaludečním prostředím nutným k trávení "syrovostí" opotřebovávají. Za druhé jsem se pídila po informacích o toxoplazmóze. Kromě jiného jsem se dopídila, že spíš než od kočky (která ji má v aktivní, nakažlivé formě většinou jako kotě asi 3 týdny) se člověk nakazí od syrového masa - drůbežího nebo hovězího. Ne že by člověk takové maso jedl, ale stačí neumyté prkýnko. Zdůrazňuji, že případy toxoplazmózy jsou v žebříčku nemocí, které eventuálně můžeme chytit od koček, asi na pátém místě, a když se navíc srovnávají zdroje nákazy pro člověka, jasně vede to maso, ne kočka (ta je stejně jako člověk posledním hostitelem v řetězci, jestli si to dobře pamatuju).

Vyvodila jsem si z toho, že syrové maso (hovězí, drůbeží) může být zdrojem nákazy toxoplazmózou i pro kočku (ovšem jiná věc je, že kočka ji už může mít prodělanou, tím pádem znovu neonemocní, tj. nebude znovu nakažlivá). Uvedené informace jsem získala z dostupné literatury o kočkách a z učebnice od paní veterinářky, která měla mých poplašených dotazů už plné zuby a řekla mi, ať si to naštuduju sama. Jsem samozřejmě laik a navíc s děravou hlavou, jakékoli doplnění nebo upřesnění jen uvítám. A Žofce občas (skutečně velmi výjimečně) malé sousto jako chuťovku dopřeju, abych nebyla takový úzkostlivý chrt. Je taky fakt, že příliš "vyvařený" život nemá tu správnou chuť a šťávu. Sněhulák však nabídnuté sousto olízl a pak znechuceně odešel, potřásaje packou.
Ještě jsem si vzpomněla na příhodu mé kamarádky Heleny, která má doma kocoura Matěje a jezevčici Bobinku. Helena chystala na kuchyňské lince kotlety nebo co a na okamžik si odskočila. Při návratu přistihla na lince kocoura (je černý, takže se hezky vyjímal), jak shazuje kotletu dolů Bobině (všimněte si, že v tom případě už to nebyla Bobinka). Bobina nemá totiž šanci se na linku dostat. Líbí se mi, jak jsou ti dva solidární dvojka, postrach syrových kotlet i roštěnců.
Linda

Dumka má maso moc ráda (15 kB) V Dumčí rubrice byl dotaz: kočky a syrové maso -

Můj Gandalf si myslí: kašlu na wiskas, dejte sem tu půlku syrové krávy. HNED.
Já si myslím, že kočka není pes a JE masožravec a tepelná úprava masa MOŽNÁ zničí některé škodliviny, ovšem zase jiné součásti v potravě znehodnotí, např. vitamíny a pak je těžké je do kočky vpravit v přirozené - tj. přírodní formě, takže se do ní cpu vitamínové tabletky aby byla strava vyvážená.
Tak teda kočka dostane maso, syrové maso a to pěkně libovoučké a čisťoučké, žádné peří a kosti - a pak jí to maso posejpám drcenými vaječnými skořápkami kvůli vápníku a ukecávám ji na nějaký ten přídavek rejže apod. abych do ní dostala balastní látky potřebné pro trávení atd. Kočka není blbá a ví co chce, její schopnost vybrat z celkem homogenní směsky v misce tu část, která se týká masa a nechat tam to co by se dalo nazvat ZDRAVOU VÝŽIVOU odpovídá přesně mým špatně skrývaným sklonům k utopencům a uzenému masu.
Kocour - (teda můj kocour) velice miluje KRADENÉ jídlo. Miluje kradené cokoliv. Celkem jedno co a kolik. Rozhodně nekrade jídlo z hladu. On mi léta krade, protože ho to baví. Miluje špičky rohlíků, okousal jednou 8 ks KRADENÝCH rohlíků dokonale z obou stran. K neukradnutému ani nečuchne...
Ukradl šňůru 6 tlustých párků, odtáhl pod kanape a dokonale všechny perforoval spoustou díreček po zubech. Samozřejmě že mu nešlo ukousnout si.
Jak říkám, krade cokoliv. Ovšem něco radši. Když odbočím od jídla ke kradení vysloveně pro zábavu, tak si do konce života budu pamatovat:
Letošní velikonoce - v hluboké noci, jak jinak; z poměrně hlubokého košíku na kuchyňském stole postupně vykutálel jedno obarvené vařené vejce za druhým, šup s ním kutululů na kraj stolu a TEĎ - ANO - ten slastný okamžik - KŘÁAAP - a honam pro další vejce - to předchozí už ho přestalo bavit a zase - KŘÁÁP... po pěti vejích jsem mu je sebrala a šouúla do kredence. Věřte nevěřte - on fňukal a vřískal, on se urazil!!!
Pak taky jednou ukradl mému synovi futrál s kontaktnímy čočkami, ale to je větší a delší sranda a historka na příště.
Irena Šulcová

Kocky mame dve, obe persanky. Obrovskeho, sedmikiloveho Garfielda, stribrno-bileho, a malou neznou Ifigenii, v barve cincila.

Syrove maso je pro ne nejvetsi pochoutka, je to jedina pochutina, ktere daji prednost pred tabletkami-bonbonky Gimpet's.
Davaji prednost kurecim prsickum, ale nepohrdnou ani zadnym jinym syrovym masem, ani rybim.
Maso ale musi byt naprosto cerstve. Nejmene rady (ale porad jeste dost) maji vnitrnosti a mlete naso. Prednost davaji cerstve ukrojenym kouskum velkym asi jako tretina mysi (zvirete, nikoli pocitacove), docela rady jsou, kdyz je v mase kost nebo kousek tuhe tkane a kocky si kousek musi poradne rozzvykat.
Kvuli masu jsou ochotne vyskakovat, stavi se na zadni, sahaji po nem tlapkou.
Kdyz jsme meli kotata, velmi brzy se zacala chovat stejne.
Pavla Yenn Zandlová

Dumka je při krmení netrpělívá, vázne-li přísun potravy - umí pracovat i packou (15 kB) Naše kočka Líza, tak jako její dvě předchůdkyně, nejí vlastně nic jiného, když pominu trochu pudinku,nebo sýra jako mls,než syrové maso. Jak jsem se dočetla v knížkách o kočkách, kočka je dravec a jako takový má syrové maso mít. Nejdříve jsem krmila slezinou, játry nebo hovězím masem, ale vnitřnosti jsou zřejmě nevhodné, těžké a hovězí drahé. Líza si vybrala srdce.

Nejraději má srdce hovězí, je víc krvavé, ale nepohrdne ani vepřovým. A tak máme v mrazáku zásobu srdcí,jedno vždycky rozmrazím,nakrájím na malé kousíčky a už mohu servírovat. To zmrazení je prý ochranou před všelijakými mikroby nebo cizopasníky.
Naše Lízinka je v bytě prakticky pořád, pouze o dovolené ji bereme na chatu, takže nemá velkou příležitost k lovu. Přesto ale loví. Packou si z talířku vytahne kousek masa, hází si s ním po celé kuchyni, skáče a chytá ho, aby ho teprve za chvíli snědla. Tak jako když v létě loví myši...
Jarka

Moje kočky - kocourek Kvík a kočička Šerinka, syrové maso běžně nedostávají. Nechci jim ho dávat, aby si na něj příliš nezvykli a neodmítali pak hotová jídla, a také se bojím parazitů a z drůbežího masa též nákazy salmoneózou. Jen občas, při přípravě nedělního oběda, dostanou kousek na ochutnání. Podle toho, co při tom dělají, je ostatní kočičí jídlo, konzervy i sušenky, slabou náhradou.

Kdysi mi známí vyprávěli o kočce, která přinesla domů syrový obalený řízek, který komusi zřejmě ukradla. Strašně jsme se tomu smáli a litovali jsme hospodyni, které se to stalo. My jsme tenkrát měli kocourka Leopolda, zvaného Polda (to byl ten, který se nám později ztratil). Tohoto kocourka jsme tenkrát pouštěli na procházky a jednou jsem takhle v sobotu dopoledne, zanedlouho po vyslechnutí výše zmíněné příhody, jsem šla nakoupit a kousek od našeho domu přicházel můj vlastní kocour a nesl v hubě pořádný syrový obalený řízek. Nevím, jak se k němu dostal, ale bylo to v létě a v lidi měli otevřená okna.
Anna

Zatim jsem mela dve kocicky - jednu nalezenecka, ktera diky svemu ne stastnemu rocnimu zivotu buhvikde s prominutim sezrala vse, co bylo v dosahun jedle, vcetne sveho zradla, nasich na chvili odlozenych jedlych veci a rovnez zradlo nasi fretce - Ferdovi. To trvalo asi tak pul roku, nez si zvykla, ze dostane kdykoliv cokoliv.

Syrove maso bylo jeji pochutnanicko, na radu vererinare jsem ji davalo ale maso "premrazene", tedy ne cerstve, ale vytazene z mraznicky. Dalsi koucourek, ktereho jsem dostala na zal, kdyz jsme o Mindu prisli, je potvurka vybirava, papa jen to, co mu chutna, ale syrove maso je jeho. Nesmim nic nikde nechat ani pet minut bez dozoru, jinak to konci v jeho skrysi, kde se pochopitelne nedostanu a ma klid na konzumaci.
Jitka