Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
10.6.
Syrové maso ano či ne? (Mirka Červenková, Vladimír Smejkal, Ladislava Staroveská)
9.6.
Kočka a maso II. (Ondřej Beck, Linda, Irena Šulcová, Pavla Yenn Zandlová, Jarka, Anna, Jitka)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998

Syrové maso ano či ne?

K dotazu paní Crossette ohledně syrového masa, jako krmení pro kočky, jsem zamýšlela najít opravdu zodpovědnou radu podpořenou literaturou, ale posuďte sami:

Pro tento účel jsem pročetla několik knih o kočkách, tedy přesněji kapitol o krmení koček. Všechny se shodují v tom, že kočka potřebuje správnou a vyváženou stravu, která obsahuje všechny potřebné živiny. Shodují se také v tom, že kočka je masožravá šelma, v přírodě se živí drobnými živočichy a ptáky včetně chlupů, peří, kostí a vnitřností, a proto její potravu musíme přizpůsobit jejím přirozeným potřebám. Dál už se ale autoři knih někdy až podstatně liší.
  • Andrew Edney v knize "Já kočka" se o syrovém mase nezmiňuje vůbec. Kočičí jídelníček se podle něj skládá z vařeného, pečeného nebo grilovaného skopového, vepřového, drůbežího a rybího masa. Dumka se natahuje po masu v Beruščiných rukách (13 kB)
  • Markus Schneck a Jill Caravan v knize "Svět koček" doporučují nedávat kočkám nikdy syrové maso - mohlo by u nich způsobit toxoplazmózu. Drůbeží, hovězí, jehněčí, vepřové nebo králičí maso má být vařené.
  • Helga Hofmann a Monika Wegler v knize "Kočičí desatero" nezmiňuje stav masa vůbec, pouze doporučuje vepřové, drůbež i ryby podávat vařené.
  • David Taylor v knize "Péče o kočku" říká: Hovězí, jehněčí, vepřové pečené nebo grilované, drůbeží a králičí vařené, ryby syrové, vařené nebo grilované.
  • Katrin Behrendová v knížce "Kočka" doporučuje maso koňské, králičí, drůbeží, skopové, zvěřinu, hovězí a vepřové, játra, ledviny, slezina a srdce. K tomu říká - hovězí a vepřové maso vždy uvaříme, protože existuje nebezpečí přenosu některých nemocí. Ryby jen vařené a bez kostí.
  • Marie Říhová v knížce "Chováme kočky" píše - vhodné je maso hovězí, telecí, drůbeží, králičí a rybí, je možno podávat také maso skopové, vepřové a zvěřinu. Vnitřnosti jen v menším množství. Maso lze podávat syrové nebo tepelně upravené, hovězí buď přemražené nebo vařené, vepřové a zvěřinu pouze po tepelné úpravě.
  • Vera Weingärtnerová v knížce "Naše kočka je nemocná" popisuje všechny možné kočičí nemoci, ale mne zaujala v souvislosti s masem kapitola "Aujeszkyho choroba" - Jedná se o virovou infekci se smrtelným průběhem, která se do těla dostává při pojídání vepřového masa... průběh nemoci silně připomíná vzteklinu... důležitá je souvislost mezi krmením vepřovým masem a následným ochrnutím, sliněním, intenzivním škrabáním a vyčerpaností. Pokud byla vaše kočka touto nemocí nakažena, bude žít již jen 48 hodin. Důrazně vás proto žádám, abyste nikdy nekrmili vepřovým masem.
Tolik pár citací.
Já sama krmím našich 12 zmlsaných nalezenců po poradě s veterinářem pouze syrovým kuřecím, králičím a hovězím, což denně střídám. Jednou týdně jim dávám syrová kuřecí játra, které ale 2 naše kočky nejedí vůbec. Rybí filé uvařím a rozmíchám s konzervovaným tuňákem ve vlastní šťávě. Kočky krmím 3x denně, ráno mají konzervu (každý den jinou chuť), v poledne filé s tuňákem, večer syrové maso. K dispozici mají celý den zakysanou smetanu, suché granule a vodu. Pro čištění žaludku jim pěstuji kočičí trávu a asi 1x týdně dostávají pastu proti vytváření bezoárů BEZO-PET. Pro doplnění vitaminů dávám občas vitaminovou pastu nebo vitaminy v tabletách.
Nakonec ale abych se vrátila k tématu "syrové maso ano či ne", veškerá literatura o kočkách, kterou několik let sbírám a čtu, stejně žádnou jednoznačnou odpověď nemá a navíc kočky jedí jen to, co chtějí samy.
Mirka Červenková


Ruku s masem si Dumka chytne předními packami a nepustí... (11 kB) Ještě k masu:

  1. Kočka je masožravec a nikoliv vegetarián.
  2. Její způsob trávení není zaměřen (na rozdíl od psů) na balastní látky.
  3. Potřebuje bílkoviny, tedy maso.
  4. Syrové maso je ideální, ovšem bojíme-li se nákazy, je vhodné je přemrazit.
  5. Pozor - zmražené maso je třeba zase ohřát na pokojovou teplotu, takže dáváme přednost čerstvému kvalitnímu masu (člověčímu). Nikdy ne vepřové.
  6. Kočka okamžitě pozná, že je maso závadné (a to i takové, které bychom si s nadšením udělali sami). Používám Felixe jako ochutnavače.
  7. Milujeme: ryby, hovězí, kuřecí, krůtí, z vnitřností pouze srdce (po jiných máme průjem), maličký kousek jater (kvůli převitamínování jen maličký).
  8. Můžeme některé konzervy.
  9. Vařeného se ani nedotkneme (Felix), nebo jen z mého talíře (Zuzanka).
  10. Můžeme sýr, olivy, jogurt, kondenzované mléko (podobá se kočičímu).
  11. Přílohy zásadně odmítáme (Felix), ale dáme si občas nějakou laskominu - třeba třenou bábovku (Zuzanka).
  12. Všechny knihy o kočkách píší: "Má-li kočka o svém jídelníčku jinou představu, než chovatel, je třeba se přizpůsobit." (Myslí se tím, že se přizpůsobí chovatel samozřejmě.)
    Vladimír Smejkal

... a naonec Dumka ruku od masa důkladně olíže (7 kB)


Naše kočička Šmudla byla tvor všežravý, co se týče masa a kočičích konzerv, ovšem nejvíc ji chutnalo to, co jsme zrovna jedli mi. To ale jen potud, než zjistila, že na mém talířku není maso, ale zelenina, případně jiné nejedlé věci. Potom uraženě odešla a lovila někde něco lepšího. Jednou v tom dosáhla neprosté dokonalosti.

Udili jsme na zahradě makrely a kočička přišla loudit. Po té, co jí bylo taktně naznačeno (letěla obloukem asi 3 metry), že to masíčko není pro ni a navíc, že je u něho nějak moc teplo, odkráčela se vztyčenou hlavou někam pryč. Ovšem za pět minut se vrátila z myší v tlamičce, položila mi ji před nohy a dožadovala se vyuzení její myšičky. K její nelibosti jsem odmítla přidat myš na rošt. Šmudlinka se nevzdala lehce. Rozhodla se, že nám bude dělat chutě. Sedla si na místo, kde jsme na ni všichni dobře viděli, a s ohromnou chutí začala žvýkat svůj úlovek,až kostičky praštěly. Myslím, že nikdy nepochopila, proč jsem na ni začala hulákat, ať mi z tou příšerou zmizí z očí.Byla ovšem chytrá a nedožadovala se vysvětlení.
Její syn, Mikeš, kterého jsem vlastnily napůl se sousedy, byl naopak mírně řečeno vybíravý. Sousedovic spravovali střechu a měli tudíž na stravu spoustu dělníků a v kuchyni na stole mísu řízků. Ale jenom do té doby než Mikeš zjistil, že pohodlně vyskočí do kuchyně oknem ze zahrady. Sousedka tvrdila, že zahlédla jen Mikeše,jak prchá oknem pryč a potom zbylé dva řízky na stole. Já jí ovšem nevěřím. To nemohl Mikešek nikdy sníst! Je pravda, když potom přišel a začal se mi třít o nohy, že vypadal jako kopací mičuda, ale soused ho stejně nedohonil. I kdyby ho dohnal, nemyslím si, že by mu Mikeš řízky vrátil.
Ladislava Staroveská