Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

17.6.
Kočka a já II. - poznáváme nový svět
(Pavel Jansa)

16.6.
Životopis Číči (Linda)
Kočičí zvyky (Ilja)

Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998

Kočka a já II. - poznáváme nový svět

Ráno byla miska prázdná a kočka zalezlá za ledničkou. Dostala novou porci, čerstvou vodu do misky na pití. Mám dodneška pocit, že vůbec nepije, protože vody je tam pořád stejně - tedy tolik, kolik tam vždycky naliji. I tentokrát jsem jí nechal jen v kuchyni, když jsem odcházel do práce.

Večer už Kotě čekala za dveřmi. Sice přede mnou zase zmizela za ledničkou, ale když jsem jí dal do misky večerní porci z voňavé konzervy, nechala se vylákat ven a znovu se opakoval žrací a mazlící rituál. Odhodlal jsem se k tomu, že kočičce zpřístupním celý svůj malý byteček a nechám jí volný pohyb a už jí nebudu nikde zavírat. Vzhledem k tomu, že budu v nejbližší době natírat dveře a okna, k nějakému tomu izolování přeci jen dojde.

Prosba o pomoc Bydlíme na maličké vesnici blízko Mělníka a krom jiného máme rádi zvířata. Uznávám, že je to jev krajně neobvyklý, ale přesto je to tak. No a mezi naše nejoblíbenější zvířata patří kočky. Tuto vášeň si však zcela milně vysvětluje většina našich sousedů a povine-li jim kočka nějaké to kotě mrsk s ním k nám na zahradu. Naše kočky jsou kastrované, ale přesto jsme se díky sousedům dostali s množstvím koček na krásný počet deseti kousků.

Přišla však májové sezóna a kočky vesele rodily a rodily a nám začal stoupat počet koček. Během posledního týdne května neminul den abysme nedostali nějaké to koťátko. Některá jsou v bohužel tak zanedbaném stavu, že veškeré pokusy o jejich záchranu jsou marné, ale o všechny jsme se snažili pečovat s maximální péčí.

Bohužel se však jejich počet ustálil na počtu patnácti kousků, což už je na jednopatrový domek skutečně příliš, takže jsme začali hledat odbytiště. Na vesnici kočky moc na odbyt nejdou (poměrně logické, když je všichni házejí k nám) a proto jsme v Praze, na obchod mého přítele vyrobili letáky (na téma SOS kočkovo - pomozte znovu... :-)), ale tato cesta pomohla pouze dvoum koťatům najít nový domov. Máte-li tedy možnost a dobré srdce, prosím Vás touto cestou o pomoc pro nalezení nového domova pro zbývající tři koťata. Jedno je bílé, jedno rezavé a jedno tříbarevné, jsou kupodivu naprosto čistotná a pomalu začínají samostatně přijímat potravu. Všechna mají perské předky a jsou moc roztomilá.

Pro případný kontakt lze použít Mělnické telefonní číslo: (0206) 625211, fax (0603) 460006 či email (zřízen alias kocky@3v.cz)

Za projevenou spoluúčast a případnou pomoc mockrát děkujem

Jana Vurmová a Jaromír Nop

Když se Kotě najedla, otevřel jsem dveře od kuchyně a nechal jí, ať si prohlédne zbytek svého nového teritoria. Vyplašeně, ale zvědavě a přitom nanejvýš opatrně udělala základní prohlídku, oňuchala si pár věcí a našla úkryt za skříní. Přeskočila i kufr s elektrickou kytarou, který je za skříní uložen, a zalezla do rohu místnosti. Nechal jsem jí tam uklidnit. Mezitím jsem vzal násadu od koštěte, přivázal na konec provázek a na druhý konec provázku za ocásek šedivou imitaci myšky, kterou jsem odpoledne zakoupil v obchodě pro chovatele.

Vyndal jsem kufr s kytarou zpoza skříně a začal lákat Kotě na hračku. Zabrala jak ryba na návnadu. Stačilo vláčet myšku po podlaze a kočka se hnala za ní. Byla to dřina. Nakonec jsem seděl na posteli a máchal s násadou koštěte ze strany na stranu. Kotě se zmítala za myškou taky ze strany na stranu. Občas se zastavila, lehla na koberec a chvilku číhala, aby v zápětí prudce vystřelila směrem, kde jsem zrovna vrtěl myškou.

Kotě - únava po boji s myším nepřítelem (14 kB)

Chytla jí do drápků a zkoušela jí ukousnout hlavu. Vzhledem k tomu, že myš je kousek umělé hmoty (nebo dřeva) potažená králičí kůží, se jí to nepovedlo. Co se jí ale povedlo, bylo, že se myš utrhla od ocásku, který zůstal přivázaný k provázku. Ani už jsem myšku nemusel přivazovat zpátky, protože Kotě si s ní vystačila sama. Honila jí po místnosti ještě půl hodiny. Byl by z ní dobrý fotbalista. Běžela a postrkovala packou myš před sebou, jako když útočník běží s míčem k brance soupeře.

Měl jsem pro Kotě připravený i pelíšek - kartónovou krabici vystlanou molitanem. Samozřejmě, že si jí kočka ani nevšimla. Když jsem se uchystal ke spaní, Kotě zalezla zase za skříň. V noci mě probudilo hlučné škrábání zpoza skříně a ráno jsem našel Kotě, jak si hoví na skříni mezi krabicemi, zvětšovacím přístrojem a fotomiskami. To místo se stalo pro ní oblíbeným. Aby ne, když je to vysoko, je odtamtud vidět celý pokoj a není tam snadný přístup.

Pavel Jansa