Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi. 
 
18.6.
Jak k nám přišel Elvis (Barbara Freslová)
17.6.
Kočka a já II. - poznáváme nový svět (Pavel Jansa)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998

Jak k nám přišel Elvis

Elviska potěšila naše nová aromalampa (12 kB) Chtěla bych reagovat na příspěvek ohledně čistoty koček (14.6.1999). Nesouhlasím s tím, že by kočky musela učit „zahrabávat" jejich máma nebo majitel. Domnívám se, že kočky mají tohle chování vrozené.

Našeho kocoura ELVISE jsme získali 24.4.1995. Moje kamarádka našla v igelitce dvě koťátka, kterým bylo asi 10 dní. Zrovna jsem u ní byla na návštěvě, manžel (Jirka) měl svátek a byl s dětmi u babičky na chatě. Když jsem viděla ty bezmocné tvorečky, bylo rozhodnuto. Jednoho jsem si odnesla domů. V té době jsme měli doma tři děti a fenu aljašského malamuta. Moje nápady s pořízením si dalšího zvířete byly ze strany manžela velmi tvrdě odmítány, proto jsem měla malou dušičku, když k večeru všichni přijeli. Kotě (ještě beze jména) bylo v košíku. Jirkovi jsem předala košík jako překvapení. Nejdřív vypadal hrozně naštvaně, potom si dal kotě na klín, hladil ho a říkal mu:"ty jsi můj Elvis". A bylo jasné, že u nás zůstane.
A tohle je o Vánocích. Samozřejmě taky dostal dárek, jako každý člen rodiny (18 kB)
Elvis byl tak malinkatý, že neuměl sám ani jíst, ani kakat. Měla jsem ho u postele v krabici vystlané plenkami a pro zahřátí kožešinkou, několikrát denně i v noci jsem ho krmila a potom jsem mu jemně masírovala bříško prstem, aby se mohl vyprázdnit. Kocourek rostl jako z vody a péči o něj co se týče čistoty převzala naše fena. Jenomže při její velikosti (její jazyk byl mnohem větší než Elvis) , když ho olízla, kocourek odletěl několik metrů. Jakmile začal sám běhat, ukázali jsme mu misku s pískem a od té doby tam chodí. Sám věděl že vše musí zahrabat. Nikdo ho to neučil.
Elvis je tak čistotný, že od malinka nikdy nešel jinam než do svého záchůdku. Je jen jedna výjimka. Když mu včas nevyměníme „kočkolit", počká až někdo z nás dospělých přijde do koupelny kde záchod má, a s pohledem vyzývavě upřeným na nás se vyčůrá přesně vedle záchodu a se zadostiučiněním odejde.
Prosba o pomoc
Bydlíme na maličké vesnici blízko Mělníka a krom jiného máme rádi zvířata. Uznávám, že je to jev krajně neobvyklý, ale přesto je to tak. No a mezi naše nejoblíbenější zvířata patří kočky. Tuto vášeň si však zcela milně vysvětluje většina našich sousedů a povine-li jim kočka nějaké to kotě mrsk s ním k nám na zahradu. Naše kočky jsou kastrované, ale přesto jsme se díky sousedům dostali s množstvím koček na krásný počet deseti kousků.
Přišla však májové sezóna a kočky vesele rodily a rodily a nám začal stoupat počet koček. Během posledního týdne května neminul den abysme nedostali nějaké to koťátko. Některá jsou v bohužel tak zanedbaném stavu, že veškeré pokusy o jejich záchranu jsou marné, ale o všechny jsme se snažili pečovat s maximální péčí.
Bohužel se však jejich počet ustálil na počtu patnácti kousků, což už je na jednopatrový domek skutečně příliš, takže jsme začali hledat odbytiště. Na vesnici kočky moc na odbyt nejdou (poměrně logické, když je všichni házejí k nám) a proto jsme v Praze, na obchod mého přítele vyrobili letáky (na téma SOS kočkovo - pomozte znovu... :-)), ale tato cesta pomohla pouze dvoum koťatům najít nový domov. Máte-li tedy možnost a dobré srdce, prosím Vás touto cestou o pomoc pro nalezení nového domova pro zbývající tři koťata. Jedno je bílé, jedno rezavé a jedno tříbarevné, jsou kupodivu naprosto čistotná a pomalu začínají samostatně přijímat potravu. Všechna mají perské předky a jsou moc roztomilá.
Pro případný kontakt lze použít Mělnické telefonní číslo: (0206) 625211, fax (0603) 460006 či email (zřízen alias kocky@3v.cz)
Za projevenou spoluúčast a případnou pomoc mockrát děkujem
Jana Vurmová a Jaromír Nop
S naším kocourem je domácnost mnohem veselejší a všichni ho moc milujeme. Elvis se nám za všechno každý den odměňuje svou přízní a když se děje něco nepříjemného, vycítí to, přijde se pomazlit a hned je nám lépe.
Náš kocour ELVIS dostal jméno po nejoblíbenějším zpěvákovi mého muže. Svému jménu dělá čest. V kočičí rubrice se už psalo o tom, jaké vydávají kočky zvuky. Tak Elvis kromě toho, že se s námi hádá, odmlouvá (prostě „mluví"), že vrká a občas mňouká (málo kdy) také zpívá. Zpívá vždycky, když „uloví" některou svou plyšovou hračku.
Jak je vidět z fotografie, také umí spořádaně stolovat, jen místo vidličky používá drápek na který si jídlo nabodne a vloží do hubičky.
Není u nás zvykem aby s námi jedl u stolu, pouze výjimečně, má svou misku v kuchyni. Ale je jasné že s námi ho to víc baví.
S kocourem je náš život pestřejší. Vůbec se nedivím, že ve starém Egyptě kočky uctívali.

Barbara Freslová

Elvis umí také spořádaně stolovat, jen místo vidličky používá drápek (16 kB)