Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
23.6.
Padouch Oliver (Iva Šetková)
22.6.
Sisi (Jan Malík)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998

Padouch Oliver

Dumka jako spící placka - ze předu (15 kB) Chtěla bych přispět do kočičí rubriky kocourů - padouchů. Máme nádherného perského rezatobílého kocoura. Odjakživa jsem velká milovnice koček, líbí se mi jejich hrdost a názavislost, ale soužití s tímto exemplářem zvířecí říše mojí lásku občas pořádně nahlodává. Nebudu popisovat šílené příběhy když byl Oliver malé koťátko, to by vydalo na celou humoristickou knížku i když mně už bylo občas až do pláče. Naše nervy trpěly a všichni jsme se těšili, až Oliver dospěje do velkého a rozumného kocoura. Marně.

Dnes uvedu jen několik příkladů zlotřilosti našeho kocoura. Jeho velkou vášní se stalo překousávání jakýchkoli kabelů nebo šňůr. Takto už zlikvidoval zbrusu nové lampičky na vánoční stromeček (posvítili jsme si jen první večer), dvě šňůry od magnetofonu, sluchátka od walkmena, myš k počítači (v tomto případě by tu mohla být polehčující okolnost, že se jednalo o myš) a poslední dobou se zaměřil na šňůru od telefonu. Opraváři od Telecomu se u nás střídají jak na běžícím pásu a Oliver je šťastný, že dodávají stále nový materiál. Fígle, jako např. schovat šňůru pod koberec lehce prohlídne a šikovně vyřeší ke své spokojenosti.
Včera po zjištění zlikvidování den nové telefonní šňůry jsem byla blízka srdečnímu záchvatu.
Dcera Veronika popadla obojek s vodítkem a milého Olivera přivázala, doufajíc, že kocour pochopí, že se jedná o potrestání jeho padoušství a bude zpytovat svědomí.
Kocour se chvíli poškubával a pak uraženě ulehl a předstíral, že tohle mu vůbec, ale vůbec nevadí. I ulehly jsme s Veronikou také a asi po deseti minutách padl můj zrak opět na kocoura. Krve by se ve mně nedořezal. Oliver tam ležel evidentně mrtvej, přední i zadní nohy strnule natažené, hlavičku vyvrácenou a očička v sloup. Běžíme k němu a voláme Olivere, Oli a čiči, ale kocour je tuhej, napnutej jak struna a nereaguje. Slzy se nám derou do očí a samozřejmě mu hned všechny šňůry co kdy překousal odpouštíme a Verunka pronáší kouzelnou větu o tom, že mu musí sundat ten obojek a už mu sahá pod krček. V tu chvíli ten lotr náhle ožil a už strká Verunce hlavičku pod ruce, aby mu tedy ten obojek sundala. Nikdo mi nevymluví, že máme doma nejpráskanějšího kocoura na světě.
Mimochodem, nezná někdo fígl, jak odnaučit kocoura lásce ke kabelům?

Iva Šetková

Spící placka - unavená Dumka (16 kB)