Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
2.7.
Oslavy Dumčiných narozenin (Ferda)
1.7.
Deník kočky - Diary of a Cat (přeložil Karel Zikan)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:

2.7. KŘEČCI
Vzpomínka na křečka Fouska (Renata Žaludová)
K dispozici je i Zvířecí archiv

Oslavy Dumčiných narozenin

Dumka se svým dárkem k narozeninám (13 kB) Minulý pátek jsme slavili Dumčiny první narozeniny. Vzhledem k okolnostem jsme je oslavovali u rodičů na Vysočině. Dumka z toho ještě nemá moc rozum - ostatně je jí zatím jenom jeden rok :-), takže na oslavy reagovala poněkud vlažně. O to větší pak měla radost z dárků.

S Beruškou (moje žena) jsme přemýšleli, máme-li jí udělat dort a jaký (z čeho)... No nakonec jsme se z nedostatku inspirace rozhodli, že žádný dort nebude a že jí k narozeninám koupíme něco trvalejší hodnoty.
Od Beruščiných rodičů dostala Dumka kočičí konzervu - byla a je to zatím její první (a poslední) konzerva. Dumka obvykle dostává sušené granule a denně pak nějakou "normální" stravu, kterou jí Beruška vaří: maso - vepřové, kuřecí a rybí, které se smíchá s rýží, těstovinami nebo brambory. Nyní je Dumčinou nejoblíbenější kombinací ryba s bramborem. Občas ráno dostává jogurt, který ale poslední dobou nechá skoro netknutý, a musím jí ho nutit. Tolik jen na okraj pokud se týká Dumčina jídelníčku.
Masem z konzervy byla Dumka nadšená. Při jeho konzumaci nezvykle nahlas mlaská (ještě ho nesežrala zcela). Vždycky si vynesla kousek masa z misky a ten pak vedle ní spořádala. Ještě, že to neviděla moje matka, protože by možná nadávala, že Dumka zamazala koberec... (podařilo se nám to utajit a koberec nakonec i očistit).
Dárky, které dostala od nás, byly vitamínové tabletky, které má Dumka moc ráda, a hlavně pak česací kartáč - koupili jsme jí dokonce dva, jenže... (viz dále).
Dumka pokukuje po mé ruce s novým kartáčem (12 kB)
Dumka má od svého kotěcího věku velkou oblibu ve vyčesávání kožíšku kartáčem. Celé to vzniklo tak, že jsem měl snahu minimalizovat počet volně se pohybujících kočičích chlupů po bytě, a tak jsem začal Dumku pravidelně česat kartáčem, který chtěla Beruška vyhodit. Původně totiž hrozilo, že by Dumka mohla mít po matce kožíšek jako perská kočka... Naštěstí se obavy ukázaly jako liché.
Dumka je na česání kožíšku zvyklá a líbí se jí (přede při tom vždycky jako motor), takže si občas vyskočí na své šplhadlo a významně na mě kouká - znamená to, že chce, abych ji česal... Když do ruky vezmu kartáč, začne vrnět. Obvykle vyčešu plný kartáč chlupů, který tím pádem neskončí na kobercích, ale rovnou v koši. Takže kromě příjemného kontaktu s kočkou to přináší i mírný užitek.
Kartáč, kterým jsem Dumku česal, měl už na počátku jen polovinu zubů či drátků (proto ho chtěla taky Beruška vyhodit, když si pořídila kartáč nový) a za téměř rok se opotřeboval česáním Dumky tak, že ještě více "vypelichal". Dumce jsme proto koupili fungl nový kartáč - oválný s rukojetí a pak ještě jeden kulatý bez rukojeti s ouškem na prst. Ten se ukázal na česání Dumky jako nejvhodnější. Ten druhý jsme zatím uložili do skříně a mám trochu podezření, že ho Dumce časem zestátní Beruška :-).
Dumka je z nového kulatého kartáče celá vedle a vyžaduje teď česání alespoň dvakrát denně nebo spíše skoro vždycky, když mne načapá v kuchyni u svého šplhadla...

Dumka vytahuje maso na koberec (18 kB)