Nedavno jsme se vratili z navstevy u pratel, kteri nam dovolili, abychom si s sebou vzali i nasi kocku. Byla to pro ni prvni dlouha cesta (mimo kratke cesky ke zverolekari) a stastne ji zvladla. Jelikoz to bylo 8 hodin jizdy v aute tam a po 4 dnech zase 8 hodin jizdy zpet, chteli jsme ji tu cestu co nejvice ulehcit. Sklopili jsme zadni sedadla v aute a pro kocku tam vytvorili jakysi pojizdny domov - mela tam nejen bedynku ale i svuj oblibeny polstar, vodu a zradlo. Mysleli jsme, ze ji nejprve nechame zavrenou v prenosce, ale pak ji po urcite chvili pustime ven, aby mela volnost pohybu. Kocka nejprve zacala zalostne mnoukat a potom v prenosce vyvadela doslova akrobaticke kousky, otacela se tam na zada, skrabala po stenach, shrnovala pod sebe rucnik, ktery tam v ni ma na lezeni. Tak jsme prenosku otevreli a nabidli ji pripravene "pohodlicko". Jenze ona behem kratke doby prelezla na predni podlahu, vpasovala se pod manzelovo/ridicovo sedadlo a tam zustala (bez mnoukani) lezet celou dobu jizdy. Nevylezla ani kdyz jsme dvakrat zastavili abychom si dali pauzu a ji moznost "protahnout si hrbet". Kdyz jsme dorazili na misto, take nevylezla, tak jsme ji tam nechali, privitali se s prateli a sem tam se chodili na kocku divat. Ona preci jen nakonec sama vylezla z pod sedadla, nechala se odnest dovnitr a nevypadala tou cestou nijak vystresovana.