Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi. 
 
19.7.
Tygřík – nevyzpytatelný labužník a ničitel tradic (Eva Štěpánková)
16.7.
Kote a Pepi (Marie Crossette, USA)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:

19.7.   PSI
Přetahovaná aneb polapený Ferda (Ferda)
K dispozici je i Zvířecí archiv

Tygřík – nevyzpytatelný labužník a ničitel tradic

Tygřík vše pozoruje zhůry (8 kB) Přišel čas popsat další zážitky s mrňousem Tygim, původně obyvatelem útulku v Radlické ulici. Kdysi jsem vyprávěla o Tygříkových prvních vánocích a zážitků bylo samozřejmě plno i o letošních velikonocích, byly také v trysku.

Bohužel patřím k těm, kteří mají rádi tradice, což se jaksi neslučuje s tím, mít doma zároveň Tygiho. Jestliže jsem si představovala travičku v květináči, kraslice v košíku na skříňce, další různě visící po bytě a samozřejmě piškotového beránka s rolničkou na krku na kuchyňském stole, což všechno bylo možné za Mikešových časů, velmi jsem se zmýlila.
Nastala nekonečná bitva, kdo z koho - dodnes nevím, kdo vlastně vyhrál… Strategickým tahem mojí bitevní půlky byla existence lednice zvíci 180 cm na výšku, stojící osaměle v kuchyni bez možnosti být dobyta skokem šelmy kočkovité. Pro objasnění musím dodat, že poté, co mi na alergologii zjistili menší alergii na kočky a bylo mi doporučeno, když už proboha to zvíře chci dále mít, aby alespoň se mnou netrávil noci, byla kuchyň shledána jako jediná možnost pro nocování našeho dravce.
Takže přes den jsem si libovala v tradicích a těšila se z výzdoby a večer vše putovalo na lednici a tak stále dokola. Tygřík v den adopce z útulku (8 kB) Této lednici jsem také vděčná, že mohu každé ráno posnídat, co si připravím, protože ponecháno na stole byť i pouhou sekundu by jídlo nepřežilo.
Ale nastaly samozřejmě chvíle, kdy kuchyň přes den na moment musela být opuštěna a tehdy se to stalo.
Náš něžný, přítulný, drobný odchovanec útulku, který vzápětí poté, co zbaští plnou misku Whiskas, dojede se bramborovou kaší, téměř na nás vyloudí náš celý oběd včetně brokolice a ještě si dá kus rohlíku, který pak v tichosti za rohem vyzvrací na koberec a za půl hodiny loudí o jídlo takovým způsobem, jako kdyby rok nejedl, tento slavný masožravec našel zálibu přímo v symbolu velikonoc - v piškotovém beránkovi.
Stačilo pár sekund a chudinka beránek byl bez ucha, ovšem Tygiho pohled já nic, já muzikant by mu mohl závidět leckterý absolvent DAMU. ...támhle je něco móóóc zajimavýho... (8 kB) Následovalo druhé ucho a pak oko, které bylo stvořeno z rozinky napíchnuté na špendlíku - ten zřejmě přece jen nechutnal a tak byl odhozen na podlahu, kde se mi na něj podařilo šlápnout. Abych vše zkrátila, vrcholem byl moment, kdy beránek přišel o celý čumáček a už vůbec to nebyl symbol. Absence této části ho zcela změnila a bylo jasné, že nejenom pro výraz člověka je čumáček důležitý, byl to opravdu tristní pohled. Chápejte, že vystavit beránka jaksi bez tváře by bylo nelidské a tak byl předčasně snězen, tentokrát těmi, pro které byl určen čili dvounožci.

P.S. Dodávám, že v těchto dnech se Tygi k mému překvapení zbláznil do salátových okurek.

Eva Štěpánková