Ještě k cestování koček
K cestování koček se připojuji svou zkušeností. Naše zrzka ČÍČA velice ráda cestuje a je jí jedno, zda je to tramvaj, Metro, autobus.Jednak má svou tašku a tu, když uvidí, ví, že bude nějaký výlet. Dále dostane ten nejmenší obojek na psy, který je i pro přední nohy. Ten také používám pro pobyt na zahrádce, ale s tím, že je k němu přivázaný kus prádelní šňůry, který tahá za sebou, a to je tak trochu pro vědomí Číči, že nemá naprostou volnost a tak s tím chodí po celé zahrádce.
V tramvaji nebo Metru ji držím za obojek (zadkem sedí v tašce) a ona prostě kouká... V autobuse, když si sednu, Číča se mi usadí do klína a prakticky cestu trvající 3,5 hod. je v pozici pozorovatele s čumákem na skle. Občas usne, občas se vrtí - změní pozici, olizuje mi ruce, ale dalo by se říci, že dlouhou cestu absolvuje bez větších problémů.
Co ale s určitostí udělá, na to jsem už připravená, že se ihned vyčůrá, někdy i vykadí (to v tatínkově autě). Dovolenou Číča tráví na chalupě, má tam naprostou volnost (bez vodítka a šňůry), jen domů chodí vykonávat svojí potřebu. Občas jí zkontroluji kde momentálně je, nebo jí zavolám na nějaký pamlsek. Když tím
samým způsobem přijedu domů, též několik tramvajových stanic před vystupováním,
začíná být nervózní a ihned po výstupu z tramvaje jde jako pes až domů, vyloženě mně táhne, cestou očuchá všechny branky od zahrádek a přesně zahne do té naší a k
našim dveřím. Naše čičule je prostě super ČÍČA z Vokovic.
Linda