Mikeš a Fila - I.díl
aneb
Ti dva jsou na sebe jako pes a kočka
Předem se omlouvám, pokud mi v zápalu psaní ujedou rody. Je to dáno tím, že sice
máme psa a kočku, ale jsou to fena a kocour. Dáma má přednost: hovawartka Fila, věk 2 roky. Kocour je typická městská směs, slyší na jméno Mikeš i na familiárnější Čičík. Věk taktéž 2 roky. Společně žijí na zahradě rodinného domku v Paskově.
Oba se k nám dostali v rozmezí několika týdnů, spolu obývali původně jeden pokoj
v domku, pak přes den zahradu, v noci dům, nyní již celodenně venku. Dokud bydleli
v pokoji, spal kocour buď pod skříní nebo na ní a pes v křesle. Později jsme je po
příchodu z práce nacházeli buď stočené do společného klubíčka nebo psa na zápraží
a kocoura v psí boudě.
V noci spal pes na gauči (tedy nikoli s námi) a kocour na židli. Dnes již kocoura vidíme v závislosti na počasí a počtu koček v okolí max. 3x denně (někdy i jednou za tři dny), vždy se rád pomazlí, nažere a vyspí (alespoň na chvilku) v domě. Pes se dovnitř tlačí jen tehdy, pokud něco voní z kuchyně nebo při venkovních teplotách nad 25°C.
Kocour, ač podstatně menší si od samého začátku nenechal nic líbit. Štěně (10x těžší než on) klidně zpohlavkoval, ale na druhou stranu se nechal tahat za ocas nebo přilehnout a umýt. Další oblíbená hra byla na lov kočky. Kocour se schovával na nějakém pro psa nedostupném místě a jen se pokusil přemístit, byl uloven, zalehnut a byly mu olízány (a ožvýkány) uši, packy a varlata. Vše doplněno mňoukáním a kňouráním takové intenzity, že slyšet to paní Kubišová, už jsme v TV za mučitele. Je zajímavé, že kocour nikdy nesekl ozbrojenou prackou psa přes nos, pohlavkoval jej pouze se zataženými drápy.
Jindy měl zase hravou náladu kocour. Počkal, až pes usnul zmožen dvouhodinovou
procházkou s koupáním, pomalu se připlížil (víte, jak chodí kočky, když si nejsou
jisty úspěchem - po špičkách a bokem) a skočil psovi na hlavu. Přesnější by asi
bylo, že se na ni přisál jako vetřelec, břichem na oči, packama objal celou hlavu
a zakousl se do čumáku. Psa jsme museli po asi minutě vyprostit (ač se jinak do
těchto sporů nepleteme), protože viditelně dezorientovaný pes hrozil zdemolovat
celou místnost za účelem setření kocoura z obličeje. I přes to všechno chtěl náš
pejsek sežrat souseda, když jej viděl štvát po našem kocourovi jejich jezevčíka.
Výsledek je zvláštní: soused se mnou nemluví a jezevčík se kocoura bojí.
Jan Halva
Dokončení si budete moci přečíst zítra.