A už je to tady, hormony se probudily u i Tygiho.

Je zajímavé, že opět jiným způsobem než u Mikeška - tam jsme najednou cítili příšerný zápach a už jsme spěchali k panu doktorovi. Faktem je, že zase tak jednoduché nebylo, neboť můj syn, který si ho přinesl domů, velmi prožíval tento zákrok a trvalo chvíli, než zvítězil rozum nad mužskou solidaritou.

Tygi začal jinak - zatím si vysloužil přezdívku „Mr. Dupačka". I když jsme Mikeše měli 4 roky, nejsme zase takoví odborníci na kočičí chování a tak jsme se divili, že Tygi k nám leze na klín, začne podupávat a předními packami nám trhá trička. Když jednou vlezl ke mně na klín právě, když jsem měla důležitý telefonický hovor a já zjistila, že po dupání přicházejí známé nekontrolovatelné pohyby, bylo jasné, o co jde. Protože byl tehdy definitivně odehnán, našel si perfektní náhradu - synovu přikrývku na posteli. Ta se mu stala přímo modlou, dnes je v jejím cípu spousta stop po jeho zubech, které bafne do tlamičky, když „dupe". A to je opravdu velmi často.