Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
27.8.
Všichni chlupatci v naší rodině (Bebitka)
26.8.
Mourinka a návštěvy (Jana Mullerova)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:

27.8.   PSI
Proč psi vlastně koušou a napadají člověka? (Lumir Hanus)
K dispozici je i Zvířecí archiv

Všichni chlupatci v naší rodině

Červenkovic kočky - Máša a Viktorka (15 kB) Zvířátek v naší rodině je sice dost, ale není to zas tak závratný počet. Takže spíš jen pro lepší orientaci uvádím následující stručný vývoj převážně kočičích přírůstků; o zbytku bych chtěla napsat do PET.

Nejdřív se naše maminka slitovala nad uplakaným kotětem, které jí vřískalo pod balkónem. Z něj vyrostla malá krásná, převážně černá kočka Kimi s bílými skvrnami na lesklém kožíšku. Byla ochočená a mazlivá a nejradši si s námi hrála „na skovku". To si někdo dřepnul třeba pod umývadlo v nerozsvícené koupelně a mňoukal. Kiminka vylítla na chodbičku, pomňoukávala a ostražitě po špičkách nakukovala do všech obvyklých skrýší. Když člověka našla (většinou dusícího se smíchem nad Kiminým napjatým výrazem), nefalšovaně na něj vybafla a katapultovala se mu k obličeji. Tuhle hru milovala a stejně ráda se i sama schovávala, aby na nás odněkud pokvikávala, jakože proč už jí nehledáme, když našla tak báječný úkryt (třeba za lahví aviváže atp.). Maminka bydlí v přízemí v paneláku na kraji města, takže všechny kočky vždy vycházely volně ven na procházku. Kiminka stihla vychovat kaštánkové jezevčičí miminko jménem Kendy a pak se jednou nevrátila zvenku. Všichni jsme ji oplakali, ale doufáme, že se jen přestěhovala do nedaleké zahrádkářské kolonie, kam občas chodívala z legrace strašit králíky.
Červenkovic smečka koček (20 kB)
Je zajímavé, že u nás v kraji se vyskytuje zvláštní odrůda koček, zvaná „severočeský trumpeťák" pro svůj tvar nosu. Tento klasický severočeský mourek k nám přišel taky zajímavě. Můj ex-manžel šel do našeho nového bytu lakovat dveře a na rohožce na něj čekalo cizí kotě. Zatímco natíral, kotě mu dupalo na nohy, věšelo se na nohavice a ječelo hlady, takže dlouho nevydržel a i s malým uzurpátorem přijel domů. V atlase koček jsme podle vzhledu našli plemeno (rasu?) britský tabby (nebo tak nějak) a od té doby se jmenuje Tabík. Tabíček byl zlaté koťátko bez sebemenších průšvihů a i v dospělosti je z něj moudrý laskavý kocour, který ze zásady nezlobí, protože je to pod jeho důstojnost. A protože nezlobí, jen se válí doma maskovaný jako polštář na gauči nebo je venku a číhá na myši, není celkem o čem psát.
Miky si v podstatě našel nás. Když jednou maminka venčila Kendíka, uslyšela z vysoké trávy za domem pištění a kotěcí pláč. Šla po zvuku a to už jí naproti rázovalo mrňavé oranžové špinavé kotě s nemocnýma očima. Protože naše maminka je pověstná svou láskou ke zvířatům, která jde tak daleko, že sbírá (a poté umisťuje) po sídlišti zatoulané psy a opuštěné kočky (a dokonce už zapřádá i hovory s cizími starými lidmi), kocourka čapla a přinesla domů. Byl zanedbaný a dokonce měl bílé bříško upatlané od, ehm, trusu. Mám slabost pro rezavé kočky, takže Miky zůstal. Rukou společnou s Kendym toho později zvládli zničit a zlikvidovat dost.
Další chlupatec objevený se pod máminým balkónem byla kočička Kitty, malá černá dělová koule s kouzelnýma medovýma očima. Zůstala u nás jako náhrada za Kiminu. Kittinka je veselá a živá, dokonce se i snaží odpovídat, když na ní mluvíme a je fakt, že každého příchozího člena rodiny hlasitě pozdraví. Jinak je stejně hodná jako Tabík a neplechy neprovádí.
Poslední (doufám definitivně) zvířecí děťátko je kocour Čiko. Jeho sbližování s Mikyškou by vydalo na horor a problémový lumpačivý Čikoušek si zatraceně zaslouží vlastní články.

Nechcete koťátko ?
Kamarádce (teda její kočce) se na zatmění Sluníčka narodila dvě koťátka a neví co s nima. Jedno kotě je takové poločerné a druhé mourovaté, ale bohužel zatím nevíme, co je to za pohlaví. Teď jsou koťátka týden stará a ještě slepá, ale k odběru by byla někdy za měsic. Muj mail je: h.nekolova@icl.cz a kamaradky Miriam: carodejka@hotmail.com
Koťátko do dobrých rukou
Opět krmíme svobodnou kočičí matku a máme na zahradě dvě koťata k umístění do dobrých rukou. Hledáme proto zájemce pro zdravé, dva roztomilé kocourky - sněhobílého „Méďu Béďu" a bílo-mourovatého „Filipa", kterým jsou dva měsíce. Do dobrých rukou je přivezeme i se základní výbavou. Najdou se zájemci ?
Napište do redakce