Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

8.9.
Šaktí mě ošetřuje (Markéta)

7.9.
Černá s Bílým V.b (Linda BX)

Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998

Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
8.9. ŽELVY
Slider II. (Marie Crossette, USA)

K dispozici je i Zvířecí archiv

Šaktí mě ošetřuje

Kočička z útulku PSOZ (8 kB) Zaujal mě přípěvek Já nemocná, co na to kočka. Protože jsem právě nemocná byla, mám zcela čerstvě zážitky, ale tohle povídání asi bude o více věcech než jen o mojí nemoci.

Naše Šaktí je mazlíček k pohledání. Většinou se snaží spát s námi v posteli, když si kamkoliv sedneme, už se hrne k nám a řádně se nám rozvalí na klíně (nelépe tak, aby se dotýkala zároveň mně i mého přítele), stále nám olizuje ruce a u toho všeho si velmi hlasitě vrní. Ve svých vrcholných mazlících momentech se nám vyškrábe do náruče, hlavičku strčí co nejblíže k člověčímu obličeji a pacičkou se nás snaží hladit všude, kam při téhle nepohodlné pozici dosáhne. Za tohle všehno jsme navrch odměněni jejím zamilovaným pohledem a pořádnou porcí chlupů (jenom podotýkám je má šedočerné chloupky dlouhé pět až osm centimetrů - to znamená, že jsou spolehlivě vidět na každém oblečení).
Kočička z útulku PSOZ (13 kB)

Před týdnem mě skolila chřipka a já se vydala stonat k rodičům. Šaktí samozřejmě jela se mnou. Normálně miluje celou naší rodinu a patřičně jim to dává najevo - pořád za každým chodí, otírá se o nohy a mazlí se - a kolikrát má velké dilema, ke komu se vydat jako k prvnímu. Ale tentokrát ne. Sice si všechny v rámci vítacího rituálu pořádně očichala, ale tím projevená náklonnost skončila. Od té doby jsem pro ni existovala jenom já a občas miska s jídlem. Nehnula se ode mě ani na krok (což byl trochu problém - určitě si dovedete představit situaci, kdy jdete v noci potmě na záchod a první o co zakopnete je kočka), celou dobu spala nalepená na mě co nejvíce a pořád mi olizovala všechny části těla, které čouhaly zpod peřiny.

Obrat nastal asi po třech dnech, kdy se mi udělalo lépe. Rodiče mají balkón, kde už asi tři roky pravidelně hostují vlaštovky. Letos si tam opět začaly stavět hnízdo a ta malá chlupatá potvůrka z nich byla úplně na větvi. Seděla za oknem (na balkón jsme ji nechtěli pustit jednak z ohledu vůči vlaštovkám, které určitě nechtěly být rušeny a jednak proto, aby po nich neskákala a v zápalu boje neskočila mimo balkón), velmi bedlivě je pozorovala a snažila se je i přes sklo chytit. Stačilo jí pozorovat pár minut a člověk si smíchem prodloužil život alespoň o jeden rok. Pacičkama se snažila milé vlašotvky omráčit, předváděla akrobatické výskoky a obraty ve vzduchu nebo se jen tak pokusila vyrazit letmo vpřed. A u toho všeho zapomínala na okenní sklo a na šířku parapetu (asi 20 cm). Myslím, že si to určitě dokážete představit. Abyste neměli pocit, že jsme ji nechali se trápit, vůbec nic se jí nestalo, až na to, že ji vlaštovky ke konci druhého dne definitvně naštvaly a tak na ně už jen opovržlivě prskala.

Zážitků u rodičů je mnohem více (například jak můj osmiletý bratr hraje s Šaktí hokej), ale třeba se dostanu k napsání dalších příhod naší kočičky.

Markéta