Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
14.9.
Jak jsem si pořídil kotě II. (Karel Eminger)
13.9.
Jak jsem si pořídil kotě I. (Karel Eminger)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:

14.9.   KONĚ A VELRYBY
Jak se setkat s divokými koňmi či velrybami I (Lumír O. Hanuš)
K dispozici je i Zvířecí archiv

Jak jsem si pořídil kotě II.

Clyde 'In Action' (12 kB) Doma jsem začal znovu vše zvažovat a stále jsem nebyl rozhodnut. Paní Dolejší nám doporučila nákup chovatelských potřeb v Lipenské velkotržnici a tak jsme se tam hned druhý den ráno vypravili.

Pořád nebylo úplně jasné, jestli si kotě pořídíme, ale za podívání do tržnice člověk nic nedá. Museli jsme časně ráno vstávat, protože v Lipencích mají otevřeno od 6 - 13:30. Když jsme do tržnice dorazili, otevřel se nám ráj pro kočky a ne jen pro ně, misky, škrabadla, záchůdky, přenosky, hračky, hřebeny, lopatičky, kočkolit a fůra žrádla až jsme nevěděli kam se podívat. Vypukla nakupovací mánie a bylo vlastně rozhodnuto. Protože když koupíte krásnou červeno-modrou přepravku a bezvadný záchůdek s pachovým filtrem, tak si kočičku už „musíte" pořídit.
Nakoupenou kotěcí výbavičku jsme si museli i vyfotit (a mohli jste ji vidět včera v prvním dílu).
Další den jsem jel pro kocourka na Žižkov. Podepsal jsem předávací protokol, Clyde dostal na cestu novou plyšovou myšku a rovnou od paní Dolejší jsme jeli k veterináři. Ne že by byl nějaký zanedbaný, to ne, ale chtěl jsem si být jistý, že není nemocný a oči bude mít v pořádku. Clydemu se v přepravce moc nelíbilo, celou cestu promňoukal. U veterináře se choval přímo vzorně, nechal se zvážit a prohlídnout úplně jak zkušený kocour.
Clyde stojící klidně ve vaně (9 kB)
Koupil jsem nějaké kapičky do uší, mastičku a kapičky do očí, šampon na koupání, vodičku proti blechám a s trochu lehčí peněženkou jsme zamířili k domovu. Zde se Clyde poměrně rychle rozkoukal, hned použil svůj nový záchůdek a vyzkoušel škrabadlo. Whiskas pro koťata mu také šmakoval a tak hned mohl ukázat jaký je "předátor", přede i když žere, obzvláště když mu to moc chutná.
Večer jsme se rozhodli Clydeho vykoupat, protože byl trošku ulepený od protiblešího pudru, kterým byl dříve zasypáván. Voda mu vůbec nevadila, dokonce i sám stál ve vaně a koukal, co že s ním budeme dělat. Pustil jsem v bytě topení a po důkladném vysušení jsme jej zabalili do suchého ručníku a položili na teplý radiátor, kde dokonce usnul. Další den jsem jeli na Bílou horu, ukázat Clydeho sousedce s rezavou kočičkou Veverkou.
Sušárna na topení (14 kB)
Paní stála za plotem a tak jsme k ní Clydeho přinesli se slovy: „Podívejte" a kocourka jsme nadzvedli na rukou. Sousedka udělala dva rychlé kroky a sebrala nám Clydeho se slovy: „Ty potvoto, ty ses zase toulala !" a hupla ho k nim na zahradu. Stáli jsme jako opaření, a jen jsme se zmohli na úžaslé: „Ten je náš". „Jak váš?!", znejistěla sousedka a my jsme jí vysvětlili, že máme téměř stejného kota. Moc se omlouvala, za chvíli přinesla Veverku a přítelkyně opět konstatovala, že to není kočka ale kocourek. Sousedka, již značně rozladěně nám řekla, že přece ONA pozná kočku a s Veverkou v náručí odešla do domu.
Jako perličku zde uvedu, že když syn oné paní šel posléze s Veverkou k veterináři na očkování, tak na dotaz jak mu říkáte odpověděl VEVERKA. Po té byl od pana veterináře s úsměvem poučen, že se jedná o kocoura. Od té doby sousedka volá na své kotě Vevere a ono na to už prý slyší. A co Clyde? Ten se má jak ve vatičce, několikrát denně skoro plná mistička, vařené kuřecí maso, treska v mikrovlnce, no prostě kotěcí ráj.
Zdraví nás všechny svým Waauu, kterým vyjadřuje spokojenost.

Karel Eminger