Náš britský modrý kocour (devítiměsíční kočičí puberťák, 5kg živé váhy) se jmenuje Noe, což byl požadavek chovatelů, kteří, lpíce na tradici, vyžadovali v tolikátém a tolikátem vrhu jméno od N, a zkuste vymyslet kočce inteligentní jméno od N. Vzhledem k situaci je buď "naším hodným kocourkem", "tou roztomilou chlupatou koulí", "pucíkem" a "milým zvířátkem, které se tak nevinně tváří", anebo "kočičím ťululumem, které zase vlezlo tam, kam nemá, či sežralo to, co nemá".

Ovšem jméno Noe mu sedí zdaleka nejvíc, protože jakmile se mu naskytne příležitost namočit se, tak to udělá. Dá se sice říci, že poslední dobou trochu zmoudřel, protože už neleze do umyvadla a nepožaduje, aby na něj někdo pustil pramínek vody, ale stále se vesele vyvaluje ve sprchovém koutě. Taky má zálibu pít vodu z fontánky na osvěžení vzduchu. Fontánky máme v bytě dvě, takže si kocour užije. Jinak je to celkem hodné zvíře, drápky si škrabe o svůj sloupek a co se týče jídla, vytrvale odmítá maso z konzervy, ale i sušenky mu určitě postačí, aby dosáhl stejně vytrénované postavy jako legendární kocour Garfield.