| |
23.9.
Už jsme doma s Dumkou (Ferda)
22.9.
Velmi zjednodušené vysvetlení dědičnosti zbarvení (Pavla Y. Zandlová)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
23.9. KROKODÝLI
Vzhůru za aligátory a krokodýly I. (Lumír O. Hanuš)
K dispozici je i Zvířecí archiv
|
Už jsme doma s Dumkou
Dotaz z/do BRNA
Chtěla bych Vás poprosit o kontakt na dobrého brněnského kočičího doktora (pokud možno z Kr. Pole, Řečkovic), který je nejen odborník, ale je ochoten v
případě potřeby kdykoli přijet i k nám.
Máme doma od 19.9.99 barmskou kočičku Aničku a chtěla bych pro ni samozřejmě dobrou lékařskou péči, bohužel si však nejsem kvalitou brněnských
vetrinářů na základě minulých zkušeností jista.
Kamila
Vaše odpovědi čeká Dumčí rubrika.
|
Asi jste si všimli, že ze spodku Dumčí rubriky zmizelo upozornění, že jsem na dovolené. Ano, vrátil jsem se a naše shledání s Dumkou po více než 14-ti dnech bylo příjemné a splnilo naše očekávání - na Dumku jsme se těšili a na vlnách Jadranu na ni často vzpomínali...
Jak jsem psal těsně před našim odjezdem, byla Dumka pod dozorem našeho kamaráda Petra Habaly, který se před měsícem vrátil ze 7-mi letého pobytu za mořem a který ji poznal ještě jako maličké koťátko. Petr si vedl skvěle a jak jsme zjistili na váze, Dumka v naší nepřítomnosti dokonce přibrala půl kila. Teď si to ale vyrovnává tím, že jí jenom dobroty, což u ní znamená rybu z bramborem a to, co jí my dáme ze své krmě. Téměř přestala jíst sušené Friskies, které podle Petra zbaštila tak misku denně - teď za tři dny stěží snědla jednu. Mimochodem Petr Friskies ochutnal (od všech druhů) a moc mu chutnaly - všechny prý chutnají jako (suché) syrové sojové maso, které rád křoupe, ale nejraději má červené rybičky a zelené válečky.
Když jsme v sobotu před osmou hodinou ranní odemykali po více než 14-ti dnech náš byt, Dumka za námi radostně přiběhla a tůze mňoukala, ještě víc a pronikavěji, než jak má ve zvyku nás s Beruškou vítat, když je sama doma. Pak si nás dlouze očichávala, jako by nemohla uvěřit, že jsme se po dvou týdnech vrátili, a když jsem si rozvazoval boty, začala panáčkovat - očichávala mi obličej a nakonec mi olízla nos. Bylo to moc milé přivítání.
Petra jsme tímto ranním vpádem brutálně vzbudili (my jsme ho budit nechtěli, ale on pod tlakem okolností i Dumčího mňoukání vstal...). Když jsme se pak kolem deváté (ráno) ukládali ke spánku (po noci, kterou jsme prořídili na cestě od Jadranu), Dumka přišla za náma a lehla si na své oblíbené místo - mě u nohou. Byl to moc příjemný pocit, usínat zase s Dumkou ležící/spící u mých nohou. Zabere sice třetinu šířky postele, ale kdo by na to v takových chvílích myslel.
Pak nás v sobotu v podvečer začala Dumka sledovat, chodila za náma jako pejsek. Občas nevěděla, koho má hlídat - jestli mě nebo Berušku, takže nakonec mezi námi trochu i pendlovala - to hlavně když jsme se nacházeli na opačných koncích bytu. Noc ztrávila zase na svém místě na rohu mé postele, ale před tím si lehla k Berušce na kanape, když se neuspěšně pokušela sledovat TV (únavou ji klasala víčka).
To by bylo ve zkratce něco o chování Dumky při našem návratu. Jak to s ní bylo u nás doma v době naší nepřítomnosti se dozvíte z Petrova příspěvku, který mi slíbil, že ho někdy v blízké budoucnosti napíše a vy si to budete moci přečíst.
| |
