| |
28.9.
Deník Dumčina pečovatele (Petr Habala)
27.9.
Prosba (Ferda, M. Červenková)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
28.9. KROKODÝLI
Vzhůru za aligátory a krokodýly III. (Lumír O. Hanuš)
K dispozici je i Zvířecí archiv
|
Deník Dumčina pečovatele
|
Koťátko a jeho maminka
hledají hodné lidi. Více o Vendulce a Žofince se dozvíte v pondělním příspěvku.
|
V sobotu po půlnoci Ferda s Beruškou odjíždějí. Dumka mě ignoruje, když se ji snažím pohladit, odběhne. Pouze večer, když ji dám rybu, otře se mi o nohu, vypočítavka. V neděli mi milostivě dovolila přisednout na kraj velkého křesla, kde ležela, takže jsem nemusel klovat do počítače ve stoje. Je to moc hodná kočka. K večeru už se i občas nechala pohladit a když jsem se uložil ke
spánku, přišla mě zkontrolovat. Kde spala, nevím.
Byla tam ale v pondělí ráno, vzbudila mě kolem šesté, jak na okně hlasitě ožírala rostlinku. Pak jsem si ještě přispal a když jsem se vzbudil, nemohl jsem ji najít. Prohledám celý byt a nic, už jsem začínal šílet, když jsem ji objevil ve
Ferdově posteli pod přehozem. Chytře se namaskovala a celou dobu, co jsem ji
hledal a volal, ani nepípla, potvora. Odpoledne se nechala vykartáčovat, což
jsem považoval za změnu k lepšímu, dokud mi večer zase nezmizela. Seděla v
obýváku na okně za závěsem. Byl jsem zvědav, kolik má ještě schovek.
V úterý začala zábava. Vzbudila mě v 5:30 hlasitým mroukáním. Přemýšlel jsem,
co ji chybí, a nic mě nenapadlo. Vodu jsem jí dával pořád, misku se žrádlem
neměla nikdy prázdnou, bedýnku jsem čistil čtyřikrát denně, co může chtít?
Ožírat rostlinky, ale to bylo tak jako tak zakázané (kromě jejího, zdevastovaného šáchoru). Celý den chodila po bytě, velice hlasitě mroukala, třela se podbradkem o nábytek a popřisedávala zadkem. Protože přítomnost mouchy v okolí ji proměnila v dravou šelmu, vyloučil jsem nemoc, a vylučovací metodou jsem dospěl k názoru, že hárá nebo jak se tomu říká u koček.
Potvrdil mi to Ferda z Jadranu, poradil počkat, až to přejde. A tak se čekalo. Ve středu mě vzbudila v 4:40, snažil jsem se ji ignorovat, ale ona přišla na to, že mě její ožírání květin spolehlivě dostane z postele.
Snažil jsem se ji pouštět na balkón, ať se rozptýlí, tam ale musela být pod neustálým dohledem, protože ráda skáče na sloupek, ze kterého může jednak spadnout ven, druhak obejít rozdělovací zeď k sousedům na jejich balkón. Sundával jsem ji nejméně čtyřikrát.
Ve čtvrtek mroukala méně, ale stejně mě pořádně doštvala. Pracoval jsem na
balkóně, ať může být venku, chvíli jsem se soustředil na papír a najednou
byla u sousedů a nechtěla zpátky, protože jim tam mohla beztrestně ožírat
vegetaci. Nebyli doma, tak jsem oblezl zeď, a protože to bylo v pátém patře,
byl jsem podělaný strachem. Hodil jsem ji zpátky, rozhodnut, že už ji ten den
na balkón nepustím. Našla si cestičku. Nejdřív rozrazila posouvací dveře do
mého pokoje, pak roztáhla pootevřené okno a zase byla na balkóně. Když jsem
se po ní po chvíli díval, musel jsem si zopakovat svůj kaskadérský kousek.
Jinak starosti s Dumkou nebyly nic proti rostlinám. Beruška má doma 39 květináčů,
půl z nich je nahoře po skříních, kde za nimi musím šplhat, než jsem to
obešel, skoro půl dne v háji. Naprosto nechápu, proč jim to stojí za to, jako by
deštné pralesy neprodukovaly dost kyslíku. Když už chtějí zeleň, proč si
nepořídí kaktus?
Do soboty se Dumka vrátila k normálu a zahájili jsme rutinu, podle které jsme
dojeli další týden. Přes den spala, občas mě nechala, ať ji pohladím, a asi
dvakrát denně si zamňoukala o vykartáčování. Kolem půlnoci odejdu spát, ona
chvíli oblézá pokoj a pak se mi uvelebí u nohou v posteli. Ráno v pět mě
přijde vzbudit. Zkusil jsem se v pokoji zavřít, ale rozrazila ty posunovací
dveře čumákem, takže to vyšlo nastejno, akorát byl větší hluk. V těch pět
mroukala a skákala mi po věcech, dokud jsem ji pořádně nevyhladil a
nevydrbal. Pokoušel jsem se ji několikrát ignorovat, ale našla dokonalé
zbraně. Jednou je velmi hlasité ožírání květin, druhou je, když se mi snaží
dobýt do kufru, který je částečně vyprázdněný a tak víko zapadlo trochu
odvnitř. Nemohla ho tedy otevřít a to jí nedalo spát, takže se často snažila
prodrápat dovnitř kufru a to mě vždycky vyhnalo z postele. Po vydrbání mám zas
šanci na pár hodin spát.
Další sobotu ráno Ferda s Beruškou přijeli, Dumka se na ně přeorientovala a já se od té doby zase ráno vyspím a mám spoustu času, protože nezalévák Beruščiny kytičky.
pH, i.m.*)
*) Ferdova poznámka: Podpis znamená Petr Habala, infantilni militarista, proto má také Petr přezdívku MiLi.
| |
