Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
4.10.
Madlenka - kočičí povídání 18 (Mirka Červenková)
1.10.
Sametčin ranní scénář (Ema Stofferová)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:

4.10.   PSI & KOČKY
Přátelství - byli na sebe jako pes a kočka (Jana Karešová)
K dispozici je i Zvířecí archiv

Madlenka
kočičí povídání 18

Koťátko a jeho maminka
hledají hodné lidi. Více o Vendulce a Žofince se dozvíte v pondělním příspěvku.
V utulku
pro opustena zvirata Kocianka-Brno je nutno behem nekolika dni najit novy domov pro 15 kocicek, jinak hrozi jejich utraceni.
Velmi prosime kazdeho, kdo by byl ochoten ujmout se alespon jedne kocicky nebo kocourka, at se ozve na e-mail info@czis.cz nebo na telefon 05/41213343
Ozvete se, prosim, i v pripade, ze byste o nejakem soucitnem clovekovi vedeli.
Petr Hejl

Daruji
hodným lidem dve krásná, nalezená kotata ca. 6-7týdnu stará. Jedno je tmavé mourované, druhé černé. Spechá.
Kontakt: tel. 21962216 pres den, Monika
Moc děkujeme paní Crossette i panu Hejlovi za projevenou účast s naším
trápením s Madlenkou, i všem ostatním, kteří nám drží palce.

Musím vám napsat o téhle naší dvanácté a nejmladší kočičce trochu víc, abyste viděli jaká je to chudinka nešťastná od malička.
Kousek od našeho domu je restaurace Drancy, kde se v jejím zadním traktu, odvráceném od hlavní silnice, scházejí poběžné kočičky, protože jim tam lidi dávají jídlo. Našly si tam taky otevřené okénko od nepoužívaného skládku, a tam přežívají zimy. Letos na jaře ale nějaké děti objevily, že se ve skládku ukrývají kočky a hodily tam zápalnou láhev a skládek vypálily (že to byly děti jsme pouze slyšeli, určitě to nevím). Několik koček tam uhořelo, protože nestihly malým okénkem utéct, několika se povedlo dostat se ven, ale byly popálené.
Madlenka pozoruje (6 kB)
Tohle všechno nám vyprávěla jedna mladá paní, která vozila své dítko do nedaleké školky a každý den se tam za kočičkami zastavila a nosila jim jídlo. Ona sama 8 popálených kočiček odchytila, nechala je ošetřit a nechala si je, jednu musela dát uspat, a protože tam zůstaly ještě asi 4 kočičky nezraněné, zavolala do útulku, jestli by si je tam nevzali, protože už neměly žádný úkryt a neustále jim hrozilo nebezpečí. Hlavně jí šlo o asi čtyřměsíční kotě, jejíhož sourozence musela nechat uspat, protože byl hodně popálený a jejich máma tam pravděpodobně uhořela. Dohodli se tak, že kočičku odchytí, přinese ji k nám, protože jsme blízko a paní z P.S.O.Z. si pro ni k nám přijede. Byla jsem opravdu mile překvapená, že taková mladinká holčina, krásná jak modelka, se až takhle hluboce zajímá o osud opuštěných a poběžných kočiček, myslela jsem si, že tenhle soucit přichází až s určitým věkem. Ale budu pokračovat.
Mladá paní tedy kočinku přinesla k nám. Byl to takový mrňousek s hroznou hnisavou rýmou a uslzenýma očičkama. Byla u nás asi 2 hodiny, ale bylo na ní vidět jak je ráda, že je v teple a s jídlem, a když ji odváželi, hrozně plakala. Madlenka se pere s Honzíkem (9 kB) Bylo mi jí líto, ale bála jsem se, že od ní rýmu chytí naše divoká Dorotka, kterou jsme bohužel za dva a půl roku, co je u nás, ještě nezvládli odvézt na očkování. Jak by to asi vypadalo, kdybychom ji pak museli vozit na léčení nebo jí dávat nějaké prášky, to je těžká představa. Silně mi připomíná jednu povídku od Jamese Herriota o kocourovi Borisovi.
A tak kočička byla odvezena do útulku, kde ji z rýmy vyléčili, a přesto, že se můj muž trochu vpíral další kočce, po nějaké době jsem ho přemluvila a kočičku jsme si zase vzali. Dala jsem jí jméno Madlenka.
Madlenka se asi narodila na nějaké nešťastné planetě. Hned druhý den, co byla u nás, se jí začal dělat flíček na čele, takže jsme jeli k panu doktorovi a na veterinární ústav do laboratoře. Celou cestu chudinka proplakala, protože si myslela, že ji vezeme zpátky do útulku. V laboratoři zjistili, že je plesnivá (microsporum canis) a začala brát Nizoral, protože mastičku si vždycky pečlivě smyla, čímž si hlavičku rozedřela do krve. Ostatní kočky jsme všechny museli odvézt na protiplísňovku, a to se nám nějakým zázrakem povedlo polapit i naši Dorotku, i když za pomoci Sedalinu, kterým jsme ji trochu přispali.
Madlenka vyrušena ze zápasu (13 kB)
Když se Madlenka vyhojila z plísně a chystali jsme se ji odvézt konečně na očkování, objevila jsem jí na krčku boule. Odvezli jsme ji k panu doktorovi, a ten nám hned doporučil, abychom jí nechali udělat test na leukózu. Říkal, že to nemusí nic být, že i někteří lidé mají celý život zvětšené uzliny a nic jim není, ale že takhle se taky projevuje leukóza. Doporučil nám pana doktora Beránka z Pardubic, který je specialista na testy na leukózu a na FIP a jezdí často do Prahy a pohostinně bývá na klinice v Hloubětíně, kde může kočičce vzít krev pro test.
Jenomže Madlenka, ještě než jsme se stačili jakkoliv s panem doktorem Beránkem domluvit, dostala hrozný krvavý průjem, který se neustále opakoval, že jsme s ní museli dokonce na pohotovost, protože to bylo v neděli. Opět začal koloběh s laboratoří, kde zjistili, že má jakési žirardie (píšu jak jsem slyšela, nevím jak se to píše) a začala brát zase prášky Entizol, dokud se jí průjem nezlepšil. To jsem si ale poprvé myslela, že nám umře, tak hrozně zlé to s ní bylo.
Madlenka s Honzíkem po zápase (10 kB)
A tak teprve minulý týden jsme se dostali k onomu testu na leukózu, protože všechny ty léky musela nejdřív přestat brát, aby test nebyl zkreslený. Jak test dopadl už víte. A zatím nevíme co dál. Žila jsem v přesvědčení, že základní očkování obsahuje i vakcínu proti leukóze, ale pan doktor Herčík mě vyvedl z omylu. Madlenka je samozřejmě pohromadě s ostatními kočkami, které tedy mohla nakazit. Nejvíc ale asi Honzíka, se kterým se opravdu milují a neustále se perou a olizují. Teď musíme nechat udělat testy i ostatním kočkám a pokud budou u některých negativní, pan doktor Herčík je hned naočkuje. Jsem domluvená s panem doktorem Beránkem, že se zítra u nás staví a kočkám krev vezme u nás, abychom je nemuseli dopravovat do Hloubětína. Doufám, že se nám povede i Dorotka.
Zatím tedy žádné viditelné změny u Madlenky nejsou vidět, ale prý stačí nějaká obyčejná nemoc, která kočičku odrovná. Viděla jsem to na vlastní oči u synovy kočičky, která na leukózu umřela. Je to hrozné, ani o tom nechci přemýšlet.
Ještě jednou děkujeme za účast a prosíme, jestli by se nenašel nějaký hodný člověk, který by si vzal aspoň ty dvě kočičky Žofinku a Vendulku, které máme u sousedů, a teď opravdu nevíme co s nimi kromě útulku. A to není moc hezké pomyšlení.

Mirka Červenková