|
14.10.
Kočičí aportování a ranní vstávání (Marta Bürgerová)
13.10.
Začátek, čili konec letopočtu Před Kočkou (Jana Müllerová)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
14.10. PROTI SRSTI
Akce na ochranu zvířat (Ferda)
K dispozici je i Zvířecí archiv
|
Kočičí aportování a ranní vstávání
V útulku
pro opustena zvirata Kocianka-Brno je nutno behem nekolika dni najit novy domov pro 15 kocicek.
Velmi prosime kazdeho, kdo by byl ochoten ujmout se alespon jedne kocicky nebo kocourka, at se ozve na e-mail info@czis.cz
nebo na telefon 05/41213343
Ozvete se, prosim, i v pripade, ze byste o nejakem soucitnem clovekovi vedeli.
Petr Hejl
|
Chtěla jsem podotknout k příspěvku Petra Habaly z 11.10. Paměti amatérského kočkohlídače, kde se píše, že kdo kdy viděl kočku aportovat? To tedy určitě někdo viděl a třeba například já. Náš kocour Miles Davis (z Dejvic), o kterém jsem už psala loni, je v aportování velice zručný. Nejdřív cvičil s malým plyšovým Alfíkem, kterého jsem museli později vyhodit, protože byl velmi ožraný a zdemolovaný a ve finále Miles oddělil tělíčko od hlavy, což návštěvám přišlo velmi morbidní. Alfíka mohl člověk hodit, odhodit, schovat, vyhodit do vzduchu a Miles ho zaručeně vždy přinesl zpátky.
Samozřejmě tak záludné úkryty jako zamčená skříň nebo zavřený koš na prádlo většinou neotevřel, ale moc dobře věděl, že tam hračka je a u příslušného místa tak dlouho kňučel, až člověk ztratil nervy, úkryt otevřel a házel si s Milesem dál. Taková činnost přestala zaručeně dřív bavit nás než kocoura. Potom co Alfík zmizel v koši, začal Miles aportovat myšky ze zverimexu. U nich je však většinou problém ten, že malé myšky zmizí pod piánem, postelí, skříněmi apod. a velké myšky jsou zase moc velké a vypadávají mu z tlamičky.
Nejosvědčenějším nástrojem na aportování je teď asi 1 metr dlouhá stužky od kytky - tu má Miles opravdu hodně rád. Pořád ji nosí v zubech, chodí s nohama roztaženýma do oblouku, aby si na ni nešlápl a donese ji každému kamkoli – do kuchyně, do postele i na záchod a vyžaduje si velmi smutným pohledem hraní. Nejvíc byste ho potěšili běháním se stužkou po celém bytě, to pak řádí, chytá ji do tlapek a do zubů a většinou vyhraje, neboť je velmi mrštný a rychlý. Když stužku zahodíte, že už Vás to nebaví, donese ji zpátky a tak pořád dokola. Je v této hře velmi vytrvalý. Tolik o aportování.
Pak jsem chtěla také přispět k tématu „ranní vstávání s kočkou“. Myslím, že se podobné věci dějí u každého chovatele kočičáků. Ráno v pět hodin začíná pro Milese den.
Naštěstí jen málokdy vzbudí najednou mě i mého přítele Martina, většinou jen jednoho z nás. Vybírá asi podle toho, kdo ho předešlý den více naštval. A když jsme to byli oba, čeká nás ráno pěkné pozdvižení.
To že schválně okusuje všechny kytky i ty kterých by se přes den ani nedotkl a i přesto, že má tak 3krát týdně přístup k šáchoru, už mě vůbec nemůže naštvat - dělá to od začátku, co ho máme doma, takže už jsem se s tím skoro smířila – ale ostatní věci jsou někdy dost nepříjemné.
Například, že vší silou skáče (skáče je slabé slovo) ze skříně na televizi, z televize na piáno, z piána na stůl, ze stolu na parapet a zpátky pořád dokola, to vše se strašným rachotem, jako když padá dům, velmi rád shazuje s TV anténu, vrže schválně parketami – to umí jen on a je z naší rodiny nejlehčí, vytahuje z koše všechno co trochu šustí nebo lomozí, nejlépe igelitový pytlík plný kostí a slupek od brambor, které potom roztahá po celém bytě. Také si rád zahraje hru: Pod peřinou se asi skrývá dravé zvíře, při které zajede packami pod peřinu a vší silou zatne drábky do našich nohou.
No je to dobráček od kosti, ale my ho stejně moc rádi i za to jeho zlobení.
Marta Bürgerová
9. UMISŤOVACÍ VÝSTAVU OPUŠTĚNÝCH KOČEK
(tel.: 02 / 692 25 88, e-mail: psoz@asp.cz),
kterou pořádá Pražský spolek ochranců zvířat
na adrese: Pujmanové 1219, Praha 4
v neděli 17.10.1999 od 10:00 do 17:00 hodin
od stanice metra PANKRÁC povedou šipky
vstupné 1 kočičí konzerva
| |
| |