Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
14.10.
Kočičí aportování a ranní vstávání (Marta Bürgerová)
13.10.
Začátek, čili konec letopočtu Před Kočkou (Jana Müllerová)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:

14.10.   PROTI   SRSTI
Akce na ochranu zvířat (Ferda)
K dispozici je i Zvířecí archiv

Kočičí aportování a ranní vstávání

V útulku
pro opustena zvirata Kocianka-Brno je nutno behem nekolika dni najit novy domov pro 15 kocicek.
Velmi prosime kazdeho, kdo by byl ochoten ujmout se alespon jedne kocicky nebo kocourka, at se ozve na e-mail info@czis.cz nebo na telefon 05/41213343
Ozvete se, prosim, i v pripade, ze byste o nejakem soucitnem clovekovi vedeli.
Petr Hejl
Chtěla jsem podotknout k
příspěvku Petra Habaly z 11.10. Paměti amatérského kočkohlídače, kde se píše, že kdo kdy viděl kočku aportovat? To tedy určitě někdo viděl a třeba například já. Náš kocour Miles Davis (z Dejvic), o kterém jsem už psala loni, je v aportování velice zručný. Nejdřív cvičil s malým plyšovým Alfíkem, kterého jsem museli později vyhodit, protože byl velmi ožraný a zdemolovaný a ve finále Miles oddělil tělíčko od hlavy, což návštěvám přišlo velmi morbidní. Alfíka mohl člověk hodit, odhodit, schovat, vyhodit do vzduchu a Miles ho zaručeně vždy přinesl zpátky. Červenkovic Melichar pozoruje (8 kB) Samozřejmě tak záludné úkryty jako zamčená skříň nebo zavřený koš na prádlo většinou neotevřel, ale moc dobře věděl, že tam hračka je a u příslušného místa tak dlouho kňučel, až člověk ztratil nervy, úkryt otevřel a házel si s Milesem dál. Taková činnost přestala zaručeně dřív bavit nás než kocoura. Potom co Alfík zmizel v koši, začal Miles aportovat myšky ze zverimexu. U nich je však většinou problém ten, že malé myšky zmizí pod piánem, postelí, skříněmi apod. a velké myšky jsou zase moc velké a vypadávají mu z tlamičky.

Nejosvědčenějším nástrojem na aportování je teď asi 1 metr dlouhá stužky od kytky - tu má Miles opravdu hodně rád. Pořád ji nosí v zubech, chodí s nohama roztaženýma do oblouku, aby si na ni nešlápl a donese ji každému kamkoli – do kuchyně, do postele i na záchod a vyžaduje si velmi smutným pohledem hraní. Nejvíc byste ho potěšili běháním se stužkou po celém bytě, to pak řádí, chytá ji do tlapek a do zubů a většinou vyhraje, neboť je velmi mrštný a rychlý. Když stužku zahodíte, že už Vás to nebaví, donese ji zpátky a tak pořád dokola. Je v této hře velmi vytrvalý. Tolik o aportování.
Pak jsem chtěla také přispět k tématu „ranní vstávání s kočkou“. Myslím, že se podobné věci dějí u každého chovatele kočičáků. Ráno v pět hodin začíná pro Milese den.
Naštěstí jen málokdy vzbudí najednou mě i mého přítele Martina, většinou jen jednoho z nás. Vybírá asi podle toho, kdo ho předešlý den více naštval. A když jsme to byli oba, čeká nás ráno pěkné pozdvižení. Červenkovic Rozárka na točící se židli (8 kB) To že schválně okusuje všechny kytky i ty kterých by se přes den ani nedotkl a i přesto, že má tak 3krát týdně přístup k šáchoru, už mě vůbec nemůže naštvat - dělá to od začátku, co ho máme doma, takže už jsem se s tím skoro smířila – ale ostatní věci jsou někdy dost nepříjemné.
Například, že vší silou skáče (skáče je slabé slovo) ze skříně na televizi, z televize na piáno, z piána na stůl, ze stolu na parapet a zpátky pořád dokola, to vše se strašným rachotem, jako když padá dům, velmi rád shazuje s TV anténu, vrže schválně parketami – to umí jen on a je z naší rodiny nejlehčí, vytahuje z koše všechno co trochu šustí nebo lomozí, nejlépe igelitový pytlík plný kostí a slupek od brambor, které potom roztahá po celém bytě. Také si rád zahraje hru: Pod peřinou se asi skrývá dravé zvíře, při které zajede packami pod peřinu a vší silou zatne drábky do našich nohou.
No je to dobráček od kosti, ale my ho stejně moc rádi i za to jeho zlobení.

Marta Bürgerová     

Kočička z útulku Pražského spolku ochránců zvířat (6 kB)
9. UMISŤOVACÍ VÝSTAVU OPUŠTĚNÝCH KOČEK
(tel.: 02 / 692 25 88, e-mail: psoz@asp.cz),

kterou pořádá Pražský spolek ochranců zvířat
na adrese: Pujmanové 1219, Praha 4
v neděli 17.10.1999 od 10:00 do 17:00 hodin

od stanice metra PANKRÁC povedou šipky

vstupné 1 kočičí konzerva