| |
21.10.
Neuvěřitelný příběh (Blanka) / Problémy se stěhováním (Vlasta Leporská)
20.10.
O Sametce I. (Ema Stofferová)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
21.10. PSI
Veletoč (Pavel Steiner)
K dispozici je i Zvířecí archiv
|
Daruji dvě koťátka
krásná, hravá, přítulná - kocourka a kočičku
bez průkazu původu, matka typu Ocicat. Kocourek vypadá jako malý tygřík s růžovou tlamičkou, kočička je tmavošedá také s pruhy - velmi zajímavá. Jsou jim dva měsíce a už se těší na nové páníčky-paničky.
Prosím hodné lidi,
kteří by se mohli ujmout dvouletého kocourka (rasa britský
modrý), aby volali číslo 0602-409897 (Mgr. Johanna). Kocour je velmi, dokonce až nezvykle klidný, čistotný a přívětivý. Byl hodně a dlouho nemocný s ledvinami, proto teď smí být krmen jenom zvláštní dietou složenou z granulí, které jsou k dostání pouze u veterináře. Není sice kastrovaný, ale neznačkuje a "neharaší" mu. Je zvyklý žít jen v bytě, společnost psa ani malých dětí mu nevadí. V rodině byla bohužel zjištěna alergie na kočičí srst, takže mu hledáme nový domov. Jako výbavu dostane samozřejmě záchůdek, misky a všechny svoje kočičí věci. Máme ho moc rádi, takže bychom ho chtěli občas v budoucnu vidět.
tel.: 0602-409897
|
Neuvěřitelný příběh
z 9.umísťovací výstavy opuštěných koček
17.3.1999 jsem prosila o spolupráci při hledání zrzavého kocourka, který se jmenoval Mauglí a ztratil se 13.3.1999.
Kocour se nenašel nikde, hledali jsme ho na nábřeží, na Štvanici, u nemocnice na Františku, v bývalých kasárnách na Poříčí, dokonce i v Modřanech, kde někdo nějakého zrzavce viděl.
Prolezli jsme všechny sklepy i ty nejhlubší, kde na nás vyskakovaly různé
krabice a děsily nás k smrti a nebylo to nic platné.
Střídavě jsme doufali, že ho někdo sebral a má doma, střídavě zoufali, že je mrtvý.
Ale nebyl.
Pravděpodobně ho skutečně po jeho útěku někdo sebral (zřejmě v dobrém
úmyslu) a odvezl někam na Pankrác, kde se Mauglí rozhodl, že útěk je útěk a
nikoliv přestěhování.
Vegetoval v Bítovské ulici, kde prý ostatní kočky ho neměly rádi, ale s tím on se umí vyrovnat, jak my víme.
Tam pak byl v srpnu odchycen obětavými členkami Pražského spolku ochránců zvířat.
Z útulku se pokusil 2x utéct, ale naštěstí se mu to nepovedlo a tak se
propracoval pod jménem Jonáš až na výstavu.
Jak jsme viděli jeho světle zrzavý kožíšek, umouněný nos a třesoucí se
postavu (byl vždycky trochu nadprůměrně bojácný - nevím jak to dokázal tak
dlouho venku přežít), bylo nám jasné, kdo to vlastně je.
Jeho mazlení se také vůbec nezměnilo a doma ho všechny původní kočky hned
poznaly, zatímco nová kočička na něj syčela.
Pořídíme mu chip, a budeme doufat, že si bude vážit tepla domova. Že to všechno tak dobře dopadlo je zásluha Spolku ochránců zvířat a toho, že byl naočkovaný a vykastrovaný.
Ještě jednou děkujeme všem, kteří nám radili jak ho hledat.
Pošleme fotografii, ale snad se už neztratí.
Blanka
Problémy se stěhováním
Po precteni "Kočky v šoku" jsem si vzpomnela, ze jsem v souvislosti s kotaty zaznamenala take velmi zvlastni rys kociciho chovani a vnimani sveta. Kotata se narodila o dovolene na nasi chalupe na Vysocine. Kdyz jsme se z dovolene vraceli, bylo kotatum asi 14 dni. Po navratu do prazskeho bytu je jejich mama Ladynka zacala odmitat, vrcela na ne a nechtela se o ne starat. Trvalo to asi den do chvile, kdy jsme se v zoufalstvi uchylili k malemu nasili - Ladynku jsme podrzeli a prilozili ji kotata ke strukum, aby se aspon trochu napila. Po chvili se Lady uklidnila, pokracovala v kojeni a kotata zase prijala "za sve". Od te doby se o ne opet vzorne stara a jeste porad je obcas koji (2 mesice). Je zname, ze kocky nerady cestuji, ale ze zmena mista ma na ne takovy vliv jsem opravdu netusila.
Vlasta Leporská
Fotky z 9. Umisťovací výstavy opuštěných koček, kterou pořádá Pražský spolek ochranců zvířat do rubriky poskytli manželé Červenkovi
| |
