Způsoby kočičího buzení jsou skutečně různé, a většinou velmi vynalézavé. Kočky máme dvě, jednoho sedmikilového obra Garfielda, který díky extrémně dlouhé srsti vypadá ještě větší, než je, a droboučkou dvoukilogramovou Ifigenii. Než jsme si pořídili dceru Vandu, která nás budí teď, činívaly tak s oblibou právě kočky.

Každá z nich má oblíbenou metodu jinou. Ifigenie využívá Ferdou popsanou metodu kontaktní, ovšem patřičně vylepšenou velmi hlasitým a velmi vysokým mňoukáním. Ifigenie nemňouká jako normální kočky Mňaaau, případně Mmrrrrau (tak mňouká Garfield), ale vydává nervy drásající zvuk přibližně foneticky zapsatelný jako Knííííííffff. Nelze vydržet víc, než dvě taková zknifání přímo do ouška. Člověk vstává co nejrychleji psychicky otřesen přibližně stejně, jako by se mu právě dozdál sen, v němž figuroval těžký kulomet a třída mateřské školky.