Jak Méďa Béďa ke štěstí přišel
aneb Třetí Kočičí příběh pro Janu
Jak tak pročítám Dumčí rubriku nabývám stále silnější přesvědčení, že koťat je letos nadúroda. Řekla bych, že patřím mezi lidí, kterým není lhostejný svět kolem nás, ať už se týká slušných lidí nebo zvířat. Ferda přidal k zářijovému prvnímu vyprávění o koťatech v Doksech i moji prosbu o umístění do dobrých rukou - bohužel bez ohlasu.
A tak bílý MéďaBéďa a mourek Filip prožili na dokské zahradě celé slunné září a většinu října. Vychovávala jsem je o víkendech jak se na prvňáky patří a musím je pochválit, učivo pro první třídu zvládli během září báječně. Na gauč na verandě chodili spát s umytými tlapkami a ušima a záchůdku se dožadovali i když mohli klidně zahrabat do písku v zahradě.
Za kocouří asistence a odborné pomoci jsme vyryli svých pár řádků brambor - nedalo to moc práce, hryzec byl rychlejší. MéďaBéďa, pracovitější z kočičích bratří, objevil jeho stopy a statečně se spouštěl do nory až přestal být bílý a zbarvil se do odstínu zeminy. Filip je spíš hravější, pokoušel se „forhandovat" vyryté minibrambory z bedny zpět do záhonu.
S blížící se zavírací hodinou v našem letním bytě se stala naléhavější nutnost zajistit zimoviště, nebo ještě lépe domov pro kočičí bratry. Snažili jsme se, snažil se i prasynovec Matěj a nakreslil krásný plakát do všech tříd své školy v Jirčanech - nikdo se nepřihlásil - nabídka převyšuje poptávku, tržní zákony se objektivně prosazují do všech sfér života.
Až minulý pátek šel můj muž Milda na týdenní nákup pro naší Mindu do zvířecí prodejny v Holešovicích a zavedl s majitelem řeč na naše kočičí bratrstvo. Ten když slyšel, že MéďaBéďa je kocourek s kožíškem bílým jako napadaný sníh, řekl „počkejte chvilku" a šel telefonovat. Během pár minut přišla z blízkého obchodu paní, nechala si kocourka popsat a řekla „ takového bych měla ráda". V pondělí jsme, přinesli Méďu, celého hodného s „místečkovým ručníkem" a miskami na smluvené místo, paní přišla i s dcerkou - kocourek se přestěhoval z mé do jejich náruče a POHÁDKY JE KONEC !
Marie Hynková
Třetí kočičí vyprávění napíši o Filipovi, ještě nám zbývá pár dní a pak se uvidí.
