Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
11.11.
Jak Mikeš bojoval o maso (Jan Halva)
10.11.
Kočka do postele nesmí (Jana Müllerová)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
11.11.   MOŘE
Život pod mořskou hladinou III. (Lumír O. Hanuš)
K dispozici je i Zvířecí archiv


Jak Mikeš bojoval o maso

Byl jsem Ferdou upozorněn, že jsem ve svých příspěvcích (1, 2 a 3) měl jednu nejasnost. Prý jak to bylo s tím propíchnutým prstem. Bylo to tak: jednou po ránu jsem si hezky nachystal snídani a pejsek projevil touhu jít ven. Nic zlého netuše otvírám dveře a v zápětí nastala klasická výměna. Pes ven a pod ním kocour dovnitř. Než jsem zavřel dveře, vyšel 5 schodů od zadních dveří a zbývající metr ke dveřím kuchyně, bylo zle. Na kuchyňském stole spokojeně stál kocour a hltavě ukusoval moji točenou koninu. On opravdu ukousl kus, který by mu za normálních okolností stačil tak dvě sousta, a bez kousání (u koček nevídané) rovnou polykal.

Mám Čičíka opravdu rád, ale konina je konina. Bezohledně jsem na celý spící dům zařval (myslím, že to bylo něco neslušného) a skočil po kočce. Ten mizera ani neutíkal, jen se přikrčil a žral a žral. Chytil jsem ho za kůži za krkem, žral. Zvedl jsem ho do vzduchu, žral. Jen si předními přidržoval salám. Nesl jsem ho přes kuchyň a on pořád žral. Vytáhl jsem ze zásuvky lžíci (málem jsem vzal nůž na kuchání králíků, ale včas jsem se vzpamatoval) a začal jsem mu ten salám páčit z pracek. Druhou rukou jsem ho stále držel ve vzduchu. Vždy, když už se zdálo, že salám spadne, přehmátl packami a žral dál. Pak už měl lžíci celou mezi předními a hrudí.
Trhnutí dopředu... A zařval jsem znovu, protože kocour stihl přehmátnout a zaťal jeden ze svých drápů do mého palce. Až po bříško. To nás oba poněkud vzpamatovalo.
Hra chyťte kočku skončila... (15 kB)
Kocour pustil salám a já mu přestal lžící masírovat hrudník a čelisti. Pak rychlá cesta ke dveřím a hod. Kocour letěl tak 5 metrů. Ještě, že bylo dost sněhu. Já šel do kuchyně, ošetřil probodnutý prst a po odříznutí okousaného konce jsem i posnídal.
V tom vzteku si ani nepamatuji, jak mi chutnalo. Pro doplnění: odříznutý kus dostal pes a prst je již dávno v pořádku.
Já si vůbec s našimi zvířátky dost vytrpěl. Kocour si mě na veterině pravidelně plete se šplhadlem a několikanásobný sprint ze stolu na ruku a rameno, včetně následného sundávání, mé kůži (ostatně ani košili) příliš neprospívá. Ale největší újmu mi způsobilo naše štěňátko, když ho na mne poštvala má lepší polovička.
To bylo tak. Vraceli jsme se z procházky, byl krásný letní večer. Dal jsem si dvě piva, holky měly nanuka (manželka, dcera i Fila) a pomalu jsme přicházeli k domu.
Fila mohla mít tak 4-5 měsíců. No a jako každé nevycválané štěně pobíhala dopředu a zase zpět. Řekl jsem si, že ji proženu a rozběhl jsem se. Pes na mne jen užasle hleděl. Když už jsem měl slušný náskok, manželka pronesla ten hrozný výrok: "Filo, ber ho!" Pejsek opravdu poslechl. Sprintoval za mnou, dohnal mě během snad několika desetin vteřiny a těsně mě minul. Tedy téměř minul. Já totiž stále utíkal a pejskovi se povedl dokonale ten starý klukovský trik. Packou mě trefil přesně do paty. Jistě víte, co následuje. Pata jde dovnitř, dotkne se při pohybu vpřed lýtka druhé nohy a... No letěl jsem pěkně. Pan Hrubeš by ze mne měl radost. Přistání bylo tvrdé. Ruce, kotoul přes rameno (díky bohu za trénink sebeobrany) a dopad na všechny čtyři. Ani jsem se neodřel. Jen zápěstí jsem měl pekelně naražená (už jsem přece jen něco z té sebeobrany zapomněl). Nejlepší vtip ale byl v tom, že jsem druhý den pomáhal známým bourat stodolu a všichni se divili, proč nosím cihly po jedné a ještě na předloktí.
Na spaní měl Miki rád něžné teplo... (20 kB)
A ještě jedna story. Jen kratičká. Pes dostal k večeři zbytek hovězí polévky. Se zeleninou a kousky masa. Znechuceně k ní čichl. Na očích mu bylo vidět, že tu vodu pro trochu masa na dně pít nebude. A šel spát. Přišel kocour, natáhl vzduch, je to maso. Podíval se, je to voda. Co teď. Sedl si a jako správný rybář zalovil packou.
Vylovil kousek fazolky. Znechuceně čichl a upustil zpět. Zalovil a tentokrát to bylo maso. Další zašátrání. A další. Maso sežral, ostatní pouštěl zpět. Po chvíli (tak 10 minut) uznal, že už toho bylo dost a chtěl odejít. Měli byste vidět výraz odporu v jeho tváři, když se podíval na svou packu. Byla celá mastná a mokrá od polévky.
Chvíli přemítal, pak udělal skok o třech a strčil packu do psí misky s vodou, zamíchal, packu vytáhl, olízl a důstojně kráčel pryč. To už jsem nevydržel, rozesmál se nahlas, vzbudil tím psa a následovala obvyklá hra chyťte kočku.

Jan Halva