| |
15.11.
Sobotní ráno aneb Nemluv na mě sarkasticky (Jana Müllerová)
12.11.
O zesvětlení (Pavla Y. Zandlová)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
15.11. JEŽCI
Ježečci a ježkové a jejich zimování (Áda Pů)
K dispozici je i Zvířecí archiv
|
Hledání domova
asi měsíc sleduji v okolí našeho domova malé bílé kotě - běhalo po ulici, občas někam "zašlo na návštěvu" a zase šup na ulici. Prostě bezdomovec. Jenže - zima na krku, bezdomovec - či spíše bezdomovkyně ještě nezletilá a určitě ztracená, či
vyhozená. Když zaklepala na naše dveře, syn nervově nevydržel a otevřel dokořán. Kočička byla velice vyhublá, ušmudlaná a evidentně s volným životem bezradná. Dostala jídla co hrdlo ráčelo (hned ho vrátila), a pak jako šípková Růženka spala a spala. Udělala jsem jí karanténu v koupelně, dostala tabletu na odčervení, svoji toaletku a lehkou dietu. O čistotu kožíšku se postarala sama. Po třech dnech se z ní vyklubala kouzelná sněhobílá kočička s černým šátečkem na temeni hlavičky a tmavým proužkovaným ocáskem. Dnes po týdnu běhá po celém bytě, ale ačkoli je celý dům až na zahradu otevřený, z bytu nevystrčí ani čumáček. Zkušeností se světem venku má zatím asi dost. Lidí se nebojí, je velice přítulná a nejlépe je jí v náručí jejího člověka. I místo na odpočinek si hledá tak, aby na nás viděla. Jak se přiblížíme na metr vzdálenosti, zapíná motor a vítá nás předením na plné obrátky. Dostala jméno Sněhurka. My však máme doma už 4 psy a 3 kočky a proto hledáme někoho, kdo by se jí ujal. Je jí asi 6 - 7 měsíců a svému páníčkovi se odmění nekonečnou láskou.
Eva, tel.: 02/33930582, 02/66311722 l. 211
|
Sobotní ráno aneb Nemluv na mě sarkasticky
PLESK. To byla knizka. Spadla ze dvou metru na parkety. Bylo pul ctvrte
rano, sobota. Spala jsem dal.
RACH. Co bylo tohle? Kvetinac s vresem z kuchynskeho okna. Bylo pul pate. Vstala jsem, zametla strepy kvetinace, presadila vres, otrela kotatku hlinu
z tlapek, vytrela kuchyn a nalila kotatku slehacku. (Protoze kotatko mlicko
nee, ale slehacku joo.)
Kotatko skocilo vsema ctyrma do misky se slehackou, leklo se, vyskocilo
a zacalo obihat kuchyn a otrepavat si slehacku z tlapek. Otrela jsem kotatku
slehacku z tlapek, vytrela kuchyn, nalila kotatku novou slehacku.
Uz nemelo cenu jit spat. Odjela jsem do mesta na nakup, zanechavajic
Mourinku za dvojimi zamcenymi dvermi.
(Za dvermi od prazskeho bytu je kratke domovni schodiste a posleze travnik a vypadovka na Kralupy, cili nic pro zvedave kote. A k volnemu pohybu cloveka mezi prostorem, kde Mourinka je, a prostorem, kam nesmi utect, je potreba
mit dvoji zamykatelne dvere. A mezi nima buffer zone.)
O tri hodiny pozdeji jsem se vracela s nakupem a cestou od autobusu
premitala, jestli to doma jeste poznam.
Odemkla jsem prvni dvere a vesla do predsine. Za druhymi dvermi
(predsin-kuchyn) se v tu chvili mel objevit kocici stin a ozvat se
pratelskym, nalehavym "mna-a-au" cili "ahoj".
Nic. Vterinu ticho.
Jezismarja - co je?
Druhou vterinu ticho.
"Mna-a-au."
S ulevou a - nemohla jsem si pomoct - trochu sarkasticky jsem rekla:
"No, uz jsem se lekla, ze jsi spachala sebevrazdu."
"Mna-u-u!" Nahle to nebylo "ahoj", ale pekne rozhorcena protestni nota.
"S kockou se sarkasticky nemluvi? Tak promin, ja uz to neudelam."
Takze jsem to byla ja, kdo se po tomhle ranu omluvil a polepsil.
Jana Müllerová
| |
