| |
17.11.
Naši miláčci - Zuzinka a Maxíček (Dana)
16.11.
Verunka a koťata - kočičí povídání 19 (Mirka Červenková)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
17.11. PSI
Sám sobě lékařem (Pavel Steiner)
K dispozici je i Zvířecí archiv
|
Hledání domova
asi měsíc sleduji v okolí našeho domova malé bílé kotě - běhalo po ulici, občas někam "zašlo na návštěvu" a zase šup na ulici. Prostě bezdomovec. Jenže - zima na krku, bezdomovec - či spíše bezdomovkyně ještě nezletilá a určitě ztracená, či
vyhozená. Když zaklepala na naše dveře, syn nervově nevydržel a otevřel dokořán. Kočička byla velice vyhublá, ušmudlaná a evidentně s volným životem bezradná. Dostala jídla co hrdlo ráčelo (hned ho vrátila), a pak jako šípková Růženka spala a spala. Udělala jsem jí karanténu v koupelně, dostala tabletu na odčervení, svoji toaletku a lehkou dietu. O čistotu kožíšku se postarala sama. Po třech dnech se z ní vyklubala kouzelná sněhobílá kočička s černým šátečkem na temeni hlavičky a tmavým proužkovaným ocáskem. Dnes po týdnu běhá po celém bytě, ale ačkoli je celý dům až na zahradu otevřený, z bytu nevystrčí ani čumáček. Zkušeností se světem venku má zatím asi dost. Lidí se nebojí, je velice přítulná a nejlépe je jí v náručí jejího člověka. I místo na odpočinek si hledá tak, aby na nás viděla. Jak se přiblížíme na metr vzdálenosti, zapíná motor a vítá nás předením na plné obrátky. Dostala jméno Sněhurka. My však máme doma už 4 psy a 3 kočky a proto hledáme někoho, kdo by se jí ujal. Je jí asi 6 - 7 měsíců a svému páníčkovi se odmění nekonečnou láskou.
Eva, tel.: 02/33930582, 02/66311722 l. 211
|
Naši miláčci - Zuzinka a Maxíček
Jsem pravidelnou čtenářkou kočičí i pet přílohy. Obě se mi velmi líbí, protože naše rozvětvená rodina je kočko, pso i jinak -idní.
My máme doma dva kočičí miláčky - perského bílého (nyní už desetiletého) kocoura a kočičku Zuzinku, kterou jsem před čtyřmi lety uviděla v náručí dětí při každodenní nákupní pochůzce. Shodou okolností to byla děvčata od mé známé, jež mi sdělila, že koťata rozdávala paní učitelka ve škole (!)
bez svolení rodičů. Nevěděla co s kotětem, protože doma je jich 5 sourozenců + pes (nemilující koťata připomínající myš) + nechápající matka.
Podle sdělení veterináře, kterého jsme posléze navštívili, byla Zuzinka asi třítýdenní čilé koťátko. Pochopitelně ho nikdo nechtěl, a tak zůstalo u nás. Koupila jsem lahvičku a Tatra mléko (nebo Sunar?) a jala se Zuzinku krmit. Moc jí to šmakovalo a jako chytrá ženská hned pochopila, co se od ní požaduje. Za týden už pila z mističky a loužičky věděla IHNED (k mému překvapení), kam patří = do mističky s pískem.
Za čtyři roky stihla jedenkrát utéct v noci pootevřeným oknem a tři dny se námi nechala hledat a jedenkrát spadnout z druhého poschodí při přechodu deseticentimetrové římsy spojující okno od obyváku s balkonem v ložnici. Naštěstí se jí nic nestalo, ale my byli stejně vyděšení jako yorkshirský teriér, vedle
kterého dopadla.
Co jsme ale zatím nedokázali (nevím, jestli je to dobře nebo ne), dát ji sterilizovat. Takže se zase děsím dne, kdy nám promňouká celou noc a označkuje rohy koberce případně i postele. Naštěstí to bývá tak jeden až dvakrát do roka.
Maxíček je jako šlechtic klidnější a kromě rozbité kunštátské keramiky, kterou shodil při procházce po nábytku v jinošském věku, tendence k utíkání nemá. Naopak je čím dál tím víc přítulnější a chce se mazlit. Oba jsou kamarádi a my už si nedovedeme žití bez nich představit.
Protože kočka je tvor velmi plodný a přísun koťat převyšuje obyčejně nabídku nad poptávkou a já bývám přímo na nic z bezprizorních koťat, tak mám na závěr i jednu pozitivní zprávu. Sestře bydlící na venkově a mající 2 kočky a psa se po půl roce vrátil velmi dobře vypadající kocour Uhlík, tvářící se jako by odešel včera. Kde byl, to jí neřekl.
Dana
| |
