Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

22.11.
Je to kočka nebo kocour? (Marie Crossette)

19.11.
O stříbřitosti - 1.část (Pavla Y. Zandlová)

Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998

Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo: 22.11. ČINČILY
Činčilí princezny (Inka H.)

K dispozici je i Zvířecí archiv

Je to kočka nebo kocour? Glenny Goodacre - Záchrana (14 kB)

První kočku v manželství jsem dostala od manžela k narozeninám. Byla černá jako uhel, měla i černý čumáček, takže jen když vyplázla jazýček, nebo zívala, bylo na ní trochu růžové barvy. Jmenovala se Máša a byla šestiprstá. Narodila se v nedalekém statku, měla další tři sourozence a všechna čtyry koťata byla na facku stejná.

To byl ovšem ten můj budoucí problém. Druhou kočičku si totiž vzala naše sousedka a zbývající dva bratři, kteří zůstali na statku, se k nám naučili často chodit. Všechny 4 kočky byly přítulné, dobře se snášely a tak mě to nevadilo.

Když jsem jim všem dala občas venku něco k snědku, Mášenka s nimi svorně žrala, jednalo se přeci o neutrální misku. Běda ale, kdyby se některá kočka vloudila otevřenými dveřmi dovnitř k její vlastní misce! To pak doslova neznala bratra, vrčela a hnala vetřelce ven.
Glenny Goodacre - Záchrana (14 kB)

Máša běhala sice venku, ale pouze na zahradě, nebo v polích za ní, odkud nám často přinesla k nohám myš a čekala na pochvalu. Před dům, kde byla silnice nešla skoro nikdy, už jako malou jsem se jí snažila odtamtud odhánět.

Jednou jsem ale přeci zahlédla oknem, jak na protější zídce sedí černá kočka. Rozzlobeně jsem vyběhla ven a volala na Mášu, ať jde hned domů. Kočka na mne nejprve jen koukala, pak ale rychle přiběhla. Já ji vzala do nářučí a hubovala za neposlušnost. V tom cítím, jak se mi o nohu otírá pravá nositelka toho jména a diví se, proč se na ni zlobím. Její bráška byl zatím v mém náručí docela spokojen!

Jindy zase čekal jeden čertík u dveří, když jsem se vracela z města. Pohladila jsem ho, zvedla do náručí a nesla dovnitř, přesvědčená, že je to naše Máša. Ta už se ale hnala ze zahrady a dožadovala se, abych toho drzouna okamžitě vyhodila ven.
Glenny Goodacre - Záchrana (17 kB)

Takových chvil pak ještě bylo dost a dost, protože všechny čtyry kočky jakoby slyšely na jméno Máša. Pokusila jsem se dát té naši řemínek jako poznávací znamení, ale zápolila s ním tak vytrvale, až jsem ho zase sundala. Napůl vážně jsem začala uvažovat o tom, vystříhat jí na čele lysinku, nebo bílou barvou udělat flek.

A tak jsem je měla všechny ráda, třebaže jsem si je pletla. Tu pravou Mášu jsem kolikrát poznala, až když přišla domů, nebo když seděly všechny kočky vedle sebe. To se lišily nejen velikostí, ale jak jsem časem vypozorovala i výrazem.

On je opravdu kocouří obličej trochu jiný, než ten kočičí. Je takový špičatější, oči trochu šikměji posazené a ostřejší a celý výraz, zvláště u starších a nekastrovaných kocourů, jakoby zakaboněnější. Neumím to přesně popsat, ale rozdíl v tom je.

Zkuste se pozorně zahledět do tváří svých kočičích miláčků - poznali byste podle výrazu, zda máte kluka nebo holku??

Marie Crossette

P.S.: Tentokrát můj kočičí příběh provází trochu netradiční fotky, ale jelikož je na nich také kočka a mně se to sousoší moc líbí, rozhodla jsem je přidat. Sousoší (od sochařky Glenny Goodacre), je v životní velikosti a stojí v krásném parku v Montgomery (hl.město Alabamy)

Hledání domova asi měsíc sleduji v okolí našeho domova malé bílé kotě - běhalo po ulici, občas někam "zašlo na návštěvu" a zase šup na ulici. Prostě bezdomovec. Jenže - zima na krku, bezdomovec - či spíše bezdomovkyně ještě nezletilá a určitě ztracená, či vyhozená. Když zaklepala na naše dveře, syn nervově nevydržel a otevřel dokořán. Kočička byla velice vyhublá, ušmudlaná a evidentně s volným životem bezradná. Dostala jídla co hrdlo ráčelo (hned ho vrátila), a pak jako šípková Růženka spala a spala. Udělala jsem jí karanténu v koupelně, dostala tabletu na odčervení, svoji toaletku a lehkou dietu. O čistotu kožíšku se postarala sama. Po třech dnech se z ní vyklubala kouzelná sněhobílá kočička s černým šátečkem na temeni hlavičky a tmavým proužkovaným ocáskem. Dnes po týdnu běhá po celém bytě, ale ačkoli je celý dům až na zahradu otevřený, z bytu nevystrčí ani čumáček. Zkušeností se světem venku má zatím asi dost. Lidí se nebojí, je velice přítulná a nejlépe je jí v náručí jejího člověka. I místo na odpočinek si hledá tak, aby na nás viděla. Jak se přiblížíme na metr vzdálenosti, zapíná motor a vítá nás předením na plné obrátky. Dostala jméno Sněhurka. My však máme doma už 4 psy a 3 kočky a proto hledáme někoho, kdo by se jí ujal. Je jí asi 6 - 7 měsíců a svému páníčkovi se odmění nekonečnou láskou.
Eva, tel.: 02/33930582, 02/66311722 l. 211