Co bych pro kočku neudělala!
Podle pátečních krátkých příspěvků (a nejen těch pátečních) vidím, že lidé těm svým kočičím miláčkům opravdu fandí a tak tento přispěvek je (tedy u mne ano) důkazem toho, co se říká, že totiž "my nevlastníme kočku, ale ona nás". Jelikož jde o vztah lidí ke kočce, posílám tentokrát jen jednu "osobní" fotku.
Kočka si celý život vystačí s jedním kožichem, který si navíc dokáže sama
čistit. K pití nepotřebuje víc, než čerstvou vodu a její výživa Vám měsíční
rozpočet také příliš nenabourá. Přesto v krátké době, tento vlastně skromný
tvor, ovládne vaši domácnost a vy zjistíte, že se chováte úplně jinak, než
dosud. Že jste prostě z kočky celí na měkko. Posuďte sami, kolik z těchto
případů platí i pro vás.
- Sedíte u televize s nataženýma nohama. Kočka vám vyskočí na nohy
(případně na klín) a sedne si tak, že vám zastíní pohled na obrazovku.
Raději uhnete hlavou a pořad sledujete šejdrem, než byste kočku odehnali.
- Čtete si, případně dámy dělají nějakou ruční praci. Kočka vám vleze do
klína, šmajchluje se, šimrá vás ocasem pod nosem a přede. Pošoupnete knihu
stranou, nebo ji zdvihnete nad kočku (ditto s pletením), aby se ona mohla v
klidu uvelebit, když už vás poctila svojí přítomností.
- Píšete. Kočka se na to přijde podívat a když už je na stole, rozloží se
vám přesně uprostřed psaní a vrní. Snažíte se co nejjemněji ten papír z pod
ní vytáhnout, nebo kočku trochu odsunout. Když se nedá, prostě psaní
přerušíte, nebo začnete na jiném papíře.
- Kočka vám šněruje mezi nohama, ocas nahoře a přede. Nejčastěji je to
tehdy, když se chystáte někam jít a většinou spěcháte. Místo, abyste kočku
odehnali, pohladíte jí, omluvíte se jí, že na ní nemáte zrovna teď čas a
jako úplatek jí honem dáte něco do misky.
- Kočka skáče na knihovnu, leze po policích a při tom se nebezpečně
proplétá mezi rozbitnými věcmi, které se povážlivě posunují k okraji. Raději
změníte v bytě dekoraci a rozbitné věci dáte do míst, kam kočka (alespoň si
to myslíte) nedoskočí. Vysvětlujete to tím, že ona přeci musí mít nějakou
možnost skokem si procvičit svaly.
- Kočka něco opravdu shodí (případně rozbije), ukradne vám porci masa,
vylíže rozšlehané vajíčko, připravené k obalování apod. Na kočku se
rozzlobíte, ona se urazí a uteče. Po chvíli vám jí přijde líto, začnete si
říkat, že je to nakonec vaše chyba, protože..."měla jsem tu věc už dávno dát
pryč, neměla jsem ten kus masa (vajíčko) nechávat ležet tak na ráně atd...".
Jdete za kočkou se s ní udobřit a říci jí, že je vlastně hodná, že vám tu
škodu způsobila.
- Kočka vám vyhází knihy z knihovny, jak se packou snažila uvolnit vchod za
ně. Zbývající knihy v řadě jsou buď také na spadnutí, nebo jsou zvlněné, jak
se kočka za nimi natáhla. Místo zloby je zde údiv..."tak se pojďte lidičky
podívat, jaká je ta naše kočka vynalézavá!". Buď si v budoucnu zvyknete ty
občas vypadlé knihy sbírat, nebo jich prostě pár nadobro vyndáte, aby kočka
za ně měla volný přístup.
- Kočka se uvelebí na vašem svetru (na bílém, máte-li černou kočku a
naopak) a rozhodne, že podobné kusy oděvu jsou teď jejím nejmilejším místem
k odpočinku.
Ani vás nenapadne jí odhánět, vždyť tam tak krásně hajá! Spíše na ten svetr
položíte ručník a budete doufat, že si kočka brzy oblíbí jiné místo. Stejně
už pomalu nemáte v šatníku věc, na které by nebyl nějaký ten kočičí chlup.
- Usínáte, případně už jste v říši snů a najednou žuch - kočka vám skočí
přímo na hruď. Buď se tam uvelebí (když máte štěstí), nebo zmizí rychleji,
než jí stačíte okřiknout, aby svůj skok po chvíli zopakovala. Ani vás
nenapadne zavřít dveře do ložnice, stejně víte, že vám to na klidu nepřidá a
čekáte, až kočku noční hon omrzí. Když se tak stane a ona navíc přijde za
vámi do postele, jste blahem bez sebe, říkáte jí, jaká je hodná a rychle
doháníte přerušený spánek.
- Koupili jste pro kočku nový druh žrádla, ale milostpaní to nevoní.
Žrádlo v misce okorává, granule vlhnou a kočka vás s vyčítkou táhne k
ledničce. Vy jste ale rozhodnuti neustoupit - přeci to jen tak nevyhodíte!
Jak dlouho odoláváte - hodinu, dvě, do druhého dne?
- Omylem šlápnete kočce na ocas či packu, protože vám stála zrovna za
patami. Kočka žalostně mňoukne a uteče. Místo, abyste jí vyčetli, že jste se
o ní málem přizabili, všeho necháte a jdete za ní. Sypete si popel na hlavu
a hlazením se přesvědčujete, že jste jí vahou vaší nohy nezranili.
- Necháváte po celém bytě otevřené dveře, aby kočka měla větší možnost
pohybu a tím i výběr pelíšků podle libosti.
13,14....
A tohle všechno děláte proto, protože kočičí předení, ten nefalšovaný výraz její spokojenosti nám, jejím majítelům, tolik lichotí a dělá tak hrozně
dobře. Tak pro tu lásku malého chlupatého čtyřnožce, pro ten motórek na našem
klíně, pro to, aby nám kočka dovolila lést po zemi a dětinsky si s ní hrát,
pro kočičí slalom kolem našich nohou a pro ocásek vztyčený jako stožár - pro
to vše jste ochotni se přerazit. Alespoň já jsem!!
Marie Crossette, USA