Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
9.12.
Co bych pro kočku neudělala! (Marie Crossette)
8.12.
Kočičí hmaty & chvaty II (Karel Červenka)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
9.12.   KUNY
Co dělat s kunou v motoru (Dana, Vlasta Kašpar, Jarmila Šlegrová, V.Zahálková)
K dispozici je i Zvířecí archiv


Co bych pro kočku neudělala!

Podle pátečních krátkých příspěvků (a nejen těch pátečních) vidím, že lidé těm svým kočičím miláčkům opravdu fandí a tak tento přispěvek je (tedy u mne ano) důkazem toho, co se říká, že totiž "my nevlastníme kočku, ale ona nás". Jelikož jde o vztah lidí ke kočce, posílám tentokrát jen jednu "osobní" fotku.

Kočka si celý život vystačí s jedním kožichem, který si navíc dokáže sama čistit. K pití nepotřebuje víc, než čerstvou vodu a její výživa Vám měsíční rozpočet také příliš nenabourá. Přesto v krátké době, tento vlastně skromný tvor, ovládne vaši domácnost a vy zjistíte, že se chováte úplně jinak, než dosud. Že jste prostě z kočky celí na měkko. Posuďte sami, kolik z těchto případů platí i pro vás.

  1. Sedíte u televize s nataženýma nohama. Kočka vám vyskočí na nohy (případně na klín) a sedne si tak, že vám zastíní pohled na obrazovku. Raději uhnete hlavou a pořad sledujete šejdrem, než byste kočku odehnali.
  2. Čtete si, případně dámy dělají nějakou ruční praci. Kočka vám vleze do klína, šmajchluje se, šimrá vás ocasem pod nosem a přede. Pošoupnete knihu stranou, nebo ji zdvihnete nad kočku (ditto s pletením), aby se ona mohla v klidu uvelebit, když už vás poctila svojí přítomností.
  3. Píšete. Kočka se na to přijde podívat a když už je na stole, rozloží se vám přesně uprostřed psaní a vrní. Snažíte se co nejjemněji ten papír z pod ní vytáhnout, nebo kočku trochu odsunout. Když se nedá, prostě psaní přerušíte, nebo začnete na jiném papíře.
  4. Kočka vám šněruje mezi nohama, ocas nahoře a přede. Nejčastěji je to tehdy, když se chystáte někam jít a většinou spěcháte. Místo, abyste kočku odehnali, pohladíte jí, omluvíte se jí, že na ní nemáte zrovna teď čas a jako úplatek jí honem dáte něco do misky. Autorka s Dixie na klíně (12 kB)
  5. Kočka skáče na knihovnu, leze po policích a při tom se nebezpečně proplétá mezi rozbitnými věcmi, které se povážlivě posunují k okraji. Raději změníte v bytě dekoraci a rozbitné věci dáte do míst, kam kočka (alespoň si to myslíte) nedoskočí. Vysvětlujete to tím, že ona přeci musí mít nějakou možnost skokem si procvičit svaly.
  6. Kočka něco opravdu shodí (případně rozbije), ukradne vám porci masa, vylíže rozšlehané vajíčko, připravené k obalování apod. Na kočku se rozzlobíte, ona se urazí a uteče. Po chvíli vám jí přijde líto, začnete si říkat, že je to nakonec vaše chyba, protože..."měla jsem tu věc už dávno dát pryč, neměla jsem ten kus masa (vajíčko) nechávat ležet tak na ráně atd...". Jdete za kočkou se s ní udobřit a říci jí, že je vlastně hodná, že vám tu škodu způsobila.
  7. Kočka vám vyhází knihy z knihovny, jak se packou snažila uvolnit vchod za ně. Zbývající knihy v řadě jsou buď také na spadnutí, nebo jsou zvlněné, jak se kočka za nimi natáhla. Místo zloby je zde údiv..."tak se pojďte lidičky podívat, jaká je ta naše kočka vynalézavá!". Buď si v budoucnu zvyknete ty občas vypadlé knihy sbírat, nebo jich prostě pár nadobro vyndáte, aby kočka za ně měla volný přístup.
  8. Kočka se uvelebí na vašem svetru (na bílém, máte-li černou kočku a naopak) a rozhodne, že podobné kusy oděvu jsou teď jejím nejmilejším místem k odpočinku. Ani vás nenapadne jí odhánět, vždyť tam tak krásně hajá! Spíše na ten svetr položíte ručník a budete doufat, že si kočka brzy oblíbí jiné místo. Stejně už pomalu nemáte v šatníku věc, na které by nebyl nějaký ten kočičí chlup.
  9. Usínáte, případně už jste v říši snů a najednou žuch - kočka vám skočí přímo na hruď. Buď se tam uvelebí (když máte štěstí), nebo zmizí rychleji, než jí stačíte okřiknout, aby svůj skok po chvíli zopakovala. Ani vás nenapadne zavřít dveře do ložnice, stejně víte, že vám to na klidu nepřidá a čekáte, až kočku noční hon omrzí. Když se tak stane a ona navíc přijde za vámi do postele, jste blahem bez sebe, říkáte jí, jaká je hodná a rychle doháníte přerušený spánek.
  10. Koupili jste pro kočku nový druh žrádla, ale milostpaní to nevoní. Žrádlo v misce okorává, granule vlhnou a kočka vás s vyčítkou táhne k ledničce. Vy jste ale rozhodnuti neustoupit - přeci to jen tak nevyhodíte! Jak dlouho odoláváte - hodinu, dvě, do druhého dne?
  11. Omylem šlápnete kočce na ocas či packu, protože vám stála zrovna za patami. Kočka žalostně mňoukne a uteče. Místo, abyste jí vyčetli, že jste se o ní málem přizabili, všeho necháte a jdete za ní. Sypete si popel na hlavu a hlazením se přesvědčujete, že jste jí vahou vaší nohy nezranili.
  12. Necháváte po celém bytě otevřené dveře, aby kočka měla větší možnost pohybu a tím i výběr pelíšků podle libosti.
13,14....
A tohle všechno děláte proto, protože kočičí předení, ten nefalšovaný výraz její spokojenosti nám, jejím majítelům, tolik lichotí a dělá tak hrozně dobře. Tak pro tu lásku malého chlupatého čtyřnožce, pro ten motórek na našem klíně, pro to, aby nám kočka dovolila lést po zemi a dětinsky si s ní hrát, pro kočičí slalom kolem našich nohou a pro ocásek vztyčený jako stožár - pro to vše jste ochotni se přerazit. Alespoň já jsem!!

Marie Crossette, USA