|
Indikace naštvání
Prosba o pomoc
Ozyvam se na tuto e-mailovou adresu ve snaze umistit nalezeneho kocourka, ktery se 1.12. potuloval po dvorech v Londynske ulici na Praze 2 a snazil se dostat do ruznych domu, kde by mu bylo tepleji. Je to cerny kocour, nekastrovany, cisty, zdravy, evidentne zvykly na zivot v byte. Ackoliv jsem po celem okoli vylepila plakatky s mym telefonnim cislem a adresou, dodnes se nikdo neozval. Kocourek se mnou bydli v byte, ale bohuzel po novem roce se stehuji do zahranici, takze si ho nemuzu dele ponechat. Novym majitelum venuji spoustu veci, ktere jsem mu zatim nakoupila: kocici zachudek, skrabadlo, hreben, misky, hracky, prepravku na transport atd. Je moc mily a mazlivy, ackoli chvili trvalo, nez jsem si ziskala jeho duveru. Je odcerven i naockovan. Cca 2 roky stary. Kdyby mel nekdo zajem o toto mile zviratko, kteremu jsem zacala rikat Karel, rada ho se vsemi vecmi dopravim do jeho budouciho bydliste a pridam mu na cestu krmeni na 14 dni a stelivo na tyden. Zalezi mi na tom, aby ziskal opravdu hodne majitele.
Kontakt na mne: jorka@seznam.cz
mobil: 0606/608030
Zustavam s pozdravy a doufam, ze Karel ziska nove hodne majitele.
|
Jak pravidelní čtenáři Dumky ví, Ferdova Dumka snad není ani kočka, tak málo ji baví hlazení, škrabání a mazlení vůbec. Nejjistější metodou, jak ji
odněkud dostat, je právě hlazení. Od svých lidí si ještě ledacos nechá líbit,
což asi bude tím, že ji krmí. Občas jim dokonce začne vrnět, což je silně
nefér, kdybych jí dával každý den žrát, určitě by mi taky vrněla. (Když jsem
jí jednou dal její oblíbenou rybu, otřela se mi o nohu.) Nicméně já jsem si
dobře vědom, že jako host si nemůžu moc dovolovat. Rád ji pohladím, ale zase
ji nechci svou vtíravostí vyštvat z oblíbeného pelíšku či rušit při důležitém
odpočinku. Je proto kritické vystihnout moment, kdy je už naštvaná, že ji
obtěžuji, ale ještě se neurazila.
A právě tady mám štěstí, Dumka má totiž zcela spolehlivě působící varovný
systém: ocas. Počáteční stav: Dumka někde leží. Začnu ji hladit či škrábat a
ona mě chvíli toleruje. Když ji začnu jít na nervy, začne ocasem pomrskávat
ze strany na stranu. V tom okamžiku ji nechám a odejdu, Dumka je ráda, že už
ji neštvu, já jsem rád, že se minutu či dvě nechala hladit. Od té doby, co
používám tento systém, se naše vztahy výrazně zlepšily a několikrát se už
nechala hladit i tři a více minut.
Pokusy také bylo zjištěno, že když si ocasu nevšímám a hladím dál, Dumka se
nakonec ožene tlapkou, kousne mě a odejde znechuceně pryč. Vyjímkou jsou
samozřejmě chvíle, kdy má náladu na rvaní. V těchto případech na nic nečeká a
bez mrskání ocasem se do mě zakousne, jakmile se přiblížím rukou. Nastane
tvrdý boj mezi Dumkou a mou rukou, který většinou skončí nerozhodně, to jest
jednoho z nás to přestane bavit. Jejím nejoblíbenějším chvatem je popadnou
předloktí mezi přední packy a zakousnout se buď do kotníků ruky (což nechápu,
čekal bych, že se jí bude lépe kousat ze strany do prstů, protože se lépe
vejdou do pusy) nebo do masité části mezi palcem a hřbetem ruky.
Drápků používá jen přiměřeně a ještě nikdy mi netekla krev, ani když se do
toho opravdu dala. Je to hodná kočka. Máme takový přirozený cyklus, k Ferdovi
chodím jednou týdně, poperem se a do příští návštěvy se mi zahojí škrábance.
Nicméně nejčastější hrou, kterou spolu hrajeme, je "na špióna".
Někam si
lehne, aby dobře viděla, co provádíme, a snaží se být při tom neviditelná
tím, že se přitiskne k zemi. Když se k ní přiblížím, že bych si chtěl také
hrát, pochopí, že byla prozrazena, a rychle zmizí.
Tolik další zpráva kočičího amatéra.
Petr "MiLi" Habala
| |