Stračula a spol.
První povídání o Zrzince a jejím rodě napsala M.Dolanská.
Nejpodnikavější z koťat byla Stračulka, která se nás nejméně bála a nechala se i pohladit. Druhé dvě byly daleko bojácnější, ale na jídlo chodily pravidelně. Hodinky nepotřebují, přijdou vždy včas.
Jak čas plynul kočky dospívaly, čehož si všimli i kocouři a tak jsme najednou měli navíc devět koťat.
Vypadalo to nebezpečně. Co dál s touto geometrickou řadou?
Kamarádka mi poradila. Obrať se na Pražský spolek ochránců zvířat. A skutečně, ing. Petra Ondráčková (ze Spolku) mě uklidnila, že nám pomůžou.
První odchyt koťat byl pro mě příšerný. Děsně bojovala v odchytávací kleci, málem jsem z toho měla infarkt. Dneska jsem schopna to sledovat celkem klidně.
Koťátka byla částečně na výchově u mé obětavé kamarádky (dva kocourci - jeden celý zrzavý - dostal jméno Mauglí, druhý zrzavo bílý - Balů, dvě kočičky - jedna mourovatá - Sára a jedna želvovinová - Čepička), částečně v útulku Pražského spolku (další dva zrzounci, černý kocourek, mourovatý a nejhezčí želvovinová kočička).
Všechna koťata nám pochytala paní Štěpánka, stejně tak kočky, které jsou teď vykastrované, očkované. V průběhu odchytu jsem si zlepšila nervy a letos se dokonce naučila očkovat kočky, protože kromě mojí matky, Marušky Dolanské a mě se jich nikdo nemůže dotknout. A pokud se týká léků - pilulek, polykají je ochotně zabalené v malé kuličce paštiky značky Festa (rybí je nejvhodnější).
Dokonce o ně mezi sebou bojují - mohu tedy doporučit ostatním krotitelům. Všechna koťata se podařilo umístit.
Všechna jsme zkontrolovaly, žijí si (některá pod jiným jménem) dobře, o některých máme podrobné zprávy dodnes.
Jedno z nich, ale odmítlo se odstěhovat, a tak zůstalo u mé kamarádky na Poříčí, kde bylo vychováno.
Byl to zrzavý kocourek Mauglí (zrzavý po babičce, mazlivý po mamince Černouškovi, podnikavý po tetě Stračule).
Blanka Kiehlmanová
O zrzavém kocourkovi Mauglím si povyprávíme příště.
