Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
18.8. Představení Dumky
Minule bylo:
18.8.
Představení Dumky
Kočka Dumka 1998
Archiv kočičí rubriky

Představení Dumky

Dumka při návštěvě (8 kB) Dovolte, abych vám představil náš nový přírůstek do rodiny, se kterým se nepravidelně budete setkávat na stránkách Neviditelného psa. Naše kočka (teď ještě kotě) se narodila ve spořádané rodině 25.6.1998 o čemž svědčí i přiložený rodný list (27 kB). S ní se ještě narodil bratříček, který je zcela (po matce) rezavý.

Když jsme se poprvé přijeli podívat na náš nový přírůstek do rodiny, bylo to navečer asi tři dny poté, co se jí rozlepila očička. Byl to takový krásný chomáč chlupů a paciček. Chovala se ale způsobně - asi tušila, že bychom si to mohli ještě rozmyslet. Prohlížela si neznámé okolí a seznamovala se s neznámými lidmi.
Byli jsme s Beruškou (moje žena) trochu zklamaní, že nás ani nepočurala. To si ale nechala na naši druhou návštěvu, kdy se odkulila na nejistých nožkách z Beruščina klína a v rohu lavice se s pohledem upřeným na nás vyčurala... Beruška při kotěcím upřeném pohledu hned poznala, která bije, ale stejně byla druhá. Tak si hned půjčila hadr, aby měla zácvik. Pikule - kočka - máti (10 kB)
Podařilo se nám také seznámit se s celou kočičí rodinou, která v té době čítala dvě (staré) kočky a tři koťata. Zachytit fotoaparátem se mi však podařilo jen kočku - máti. Dostal jsem totiž na starost zrzavého bráchu našeho kotěte a měl jsem co dělat, abych vyvázl se zdravou koží. Byl to malý nezbeda - okusoval mi prsty, škrábal a vůbec se výborně bavil. Zato moje žena měla na starost naše kotě, které jí usínalo a ze spánku ho dokázaly na chvíli probudit jen kočičí vitamínové bombóny, které promptně zbaštila.
Doma jsme už od jejího narození přemýšleli o jejím jménu. Navrhoval jsem, aby se jmenovala Jůlinka, ale to mi neprošlo - je to prej lidský jméno :-). Taxem to nechal - jak to tak bývá - na své drahé polovičce, aby vymyslela nějaké kočičí. Když tam tehdy kotě posedávalo, polehávalo, napadlo Berušku, že jí budeme říkat Dumka, když je taková zadumaná a rozvážná. Upozorňoval jsem, že až na ní budeme volat "Dumy", bude si naše anglicky vzdělaná mládež a hlavně přátelé myslet něco, něco úplně jinýho, ale slovanské kořeny a váha v rodině mě převážila a proto teď máme doma Dumku.