Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
21.8. Zrzka (George Švehla)
Minule bylo:
20.8. Otcem je Čert
Kočka Dumka 1998
Archiv kočičí rubriky

Zrzka

I když nejsem „cat person“, tak bych rád přispěl svou troškou do mlejna a nebo na novou „kočičí“ stránku NP.

Zrzka (10 kB) Naši Zrzku moje žena Míla získala od přítelkyně. Ta na rozdíl ode mě je „cat person“ a v jejich rodině je vždycky koček jako psů. Před pár lety se tato dobrá žena otázala mojí ženy, jestli nechce malého kocourka - malé to koťátko. Protože do té doby v našem domku vládli jen psi, tak se Míla rozhodla že zajistí rovnováhu a nabídku přijala. Jednoho dne dovezla v krabici klubíčko chlupů. Převážně zrzavých, na prsou a bříšku sněhobílých a s bílými ponožkami na všech čtyřech tlapkách. V chodbě Mílu mimo mě vítal i náš mongrel a strašpytel Pajda. Míla vyndala koťátko zvíci rukavice z krabice a postavila je na zem. To jak spatřilo Pajdu se okamžitě nahrbilo a prsklo. Ten náš blbeček se tak lekl, že zařval děsem a obrátil se k útěku. Zapomněl však že je na chodbě a namířil si to rovnou kde jsou schody, na které ovšem v tom frmolu zapomněl. Vzal schod hlavou až to zadunělo a milej Pajda upad omráčen pod schody. Po chvilce se probral a připitoměle civěl gde to vlastně je a jak se sem dostal. Od té doby se však se Zrzkou spřátelil a teď se jí už nebojí.

Já jsem si malého „kocourka odborně“ prohlíd a jaxi jsem postrádal jisté kocouří vybavení. Mojí milovanou ženou mě však bylo řečeno že su starej prasák a že to je kocourek. Avšak jistota byla zviklána, a když nás příští den navštívil kamarád, tak ho Míla jako odborníka požádala o „expert opinion“. Je totiž gynekolog. Ten koťátko zkušeně omakal a prohlásil, že to je ASI kočička, ale že se to těžko v jejím věku pozná a moji ženu odkázal na našeho dalšího společného kamaráda, který je veterinář. Po dvou týdnech jsme již s jistotou věděli, že kocourek je vlastně kočička. Chutnalo jí a rostla jako z vody. Dokonce se nefláká a chytá za barákem v zahradě myši. Když nějakou chytí, tak ji zamordovanou celou uslintanou donese na práh prádelny jako důkaz že si zaslouží žrádlo. Dorostla obludných rozměrů rysa a známí když ji už dorostlou a obrostlou zimním kožíškem spatřili tak se ptali co to je za zvíře. Tlustá však není a po střechách se pohybuje s lehkostí baletky. Skoro každé ráno se vrací přes sousedovu střechu na náš balkón, kde tlapkami buší do prosklených dveří. Míle dělá společnost při štrikování u televize, to jí leží v klíně a také u počítače, to zase sedí a nebo leží na stole po její levici, aby dobře viděla na monitor, když si Míla čte Neviditelnýho Psa.
George Švehla