|
Zrzka
I když nejsem „cat person“, tak bych rád přispěl svou troškou do mlejna a nebo na novou „kočičí“ stránku NP.
Naši Zrzku moje žena Míla získala od přítelkyně. Ta na rozdíl ode mě je „cat person“ a v jejich rodině je vždycky koček jako psů. Před pár lety se tato dobrá žena otázala mojí ženy, jestli nechce malého kocourka - malé to
koťátko. Protože do té doby v našem domku vládli jen psi, tak se Míla
rozhodla že zajistí rovnováhu a nabídku přijala. Jednoho dne dovezla v
krabici klubíčko chlupů. Převážně zrzavých, na prsou a bříšku sněhobílých a
s bílými ponožkami na všech čtyřech tlapkách. V chodbě Mílu mimo mě vítal
i náš mongrel a strašpytel Pajda. Míla vyndala koťátko zvíci rukavice z
krabice a postavila je na zem. To jak spatřilo Pajdu se okamžitě nahrbilo a
prsklo. Ten náš blbeček se tak lekl, že zařval děsem a obrátil se k útěku.
Zapomněl však že je na chodbě a namířil si to rovnou kde jsou schody, na
které ovšem v tom frmolu zapomněl. Vzal schod hlavou až to zadunělo a milej
Pajda upad omráčen pod schody. Po chvilce se probral a připitoměle civěl gde
to vlastně je a jak se sem dostal. Od té doby se však se Zrzkou spřátelil a
teď se jí už nebojí.
Já jsem si malého „kocourka odborně“ prohlíd a jaxi jsem postrádal jisté kocouří vybavení. Mojí milovanou ženou mě však bylo řečeno že su starej
prasák a že to je kocourek. Avšak jistota byla zviklána, a když nás příští
den navštívil kamarád, tak ho Míla jako odborníka požádala o „expert
opinion“. Je totiž gynekolog. Ten koťátko zkušeně omakal a prohlásil, že to
je ASI kočička, ale že se to těžko v jejím věku pozná a moji ženu odkázal na
našeho dalšího společného kamaráda, který je veterinář. Po dvou týdnech jsme
již s jistotou věděli, že kocourek je vlastně kočička. Chutnalo jí a rostla
jako z vody. Dokonce se nefláká a chytá za barákem v zahradě myši. Když
nějakou chytí, tak ji zamordovanou celou uslintanou donese na práh prádelny
jako důkaz že si zaslouží žrádlo. Dorostla obludných rozměrů rysa a známí
když ji už dorostlou a obrostlou zimním kožíškem spatřili tak se ptali co to
je za zvíře. Tlustá však není a po střechách se pohybuje s lehkostí baletky.
Skoro každé ráno se vrací přes sousedovu střechu na náš balkón, kde tlapkami
buší do prosklených dveří. Míle dělá společnost při štrikování u televize,
to jí leží v klíně a také u počítače, to zase sedí a nebo leží na stole po
její levici, aby dobře viděla na monitor, když si Míla čte Neviditelnýho Psa.
George Švehla
| |