Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
24.8. Poslední chvilky ve "starém" domově
Minule bylo:
21.8. Zrzka (George Švehla)
Kočka Dumka 1998
Archiv kočičí rubriky

Poslední chvilky ve "starém" domově

Takže ve čtvrtek to nastalo. Po telefonickém ujištění, že je pro nás kotě připraveno, jsme se objevili s Beruškou (moje žena) u paní P. Telefonát vyřizoval manžel paní P., který říkal, že manželka teď nemůže, protože je v koupelně... Dumka po koupeli v ručníku a svetru (11 kB)
Jak jsme pak zjistili, právě tam Dumku koupala a zkrášlovala. Paní P. si samozřejmě na pomoc ještě prozvala jednu ze svých sousedek, protože ví, co s kočkama (i koťaty) dělá styk s vodou.

Prý se ale Dumka chovala velmi statečně a sousedka nebyla skoro potřeba. Však taky když jsme přišli, byla Dumka (jak vidíte na fotce) zachumlaná v ručníku se svetrem a tvrdě spala po (asi obrovském) boji - celá vysílená...
Pak jsme dostali od paní P. zdarma námi vyžádané školení, "Jak vychovávat kočky (koťata)" a kromě rodného listu (27 kB), kterým jsem se už chlubil, jsme dostali i jednu stranu poučení pro začátečníky (46 kB)... My jsme dostali "pro kočičky", ale paní P. má jistě v počítači i speciální "pro kocourky".
Až tak úplnými začátečníky sice nejsme, ale o minulé čtyřnohé přátele se většinou starali naši rodiče, takže až teď je veškerá zodpovědnost na nás a je dobře, když má člověk alespoň nějakej záchytnej bod - kromě telefonu na paní P. Černý kocourek (6 kB)
Kočce - matce tak odcházelo poslední "vlastní dítě" (bráška Ikarus byl odvezen do Plzně už den před tím). Proč píšu vlastní - no to proto, že jedna za sousedek paní P. měla kočku s jedním kotětem ve věku asi jednoho měsíce a kočička se nachladila a ztratila mléko. Tato smutná situace, kdy koťátko (černý kocourek - na fotce) chtělo od maminky pít, ale máma mu neměla co dát, se vyřešila adopcí.
Takže spokojenost byla na všech stranách - adoptované kotě dostávalo mlíčko a adoptivní máma se necítila až tak sama - sice ke koťátku nedůvěřivě čuchala, ale to se samozřejmě časem poddalo - kočka je totiž ideální matka, která je schopna adoptovat prý jakékoli mládě...