|
Poslední chvilky ve "starém" domově
Takže ve čtvrtek to nastalo. Po telefonickém ujištění, že je pro nás kotě připraveno, jsme se objevili s Beruškou (moje žena) u paní P. Telefonát vyřizoval manžel paní P., který říkal, že manželka teď nemůže, protože je v koupelně...
Jak jsme pak zjistili, právě tam Dumku koupala a zkrášlovala. Paní P. si samozřejmě na pomoc ještě prozvala jednu ze svých sousedek, protože ví, co s kočkama (i koťaty) dělá styk s vodou.
Prý se ale Dumka chovala velmi statečně a sousedka nebyla skoro potřeba. Však taky když jsme přišli, byla Dumka (jak vidíte na fotce) zachumlaná v ručníku se svetrem a tvrdě spala po (asi obrovském) boji - celá vysílená...
Pak jsme dostali od paní P. zdarma námi vyžádané školení, "Jak vychovávat kočky (koťata)" a kromě rodného listu (27 kB), kterým jsem se už chlubil, jsme dostali i jednu stranu poučení pro začátečníky (46 kB)... My jsme dostali "pro kočičky", ale paní P. má jistě v počítači i speciální "pro kocourky".
Až tak úplnými začátečníky sice nejsme, ale o minulé čtyřnohé přátele se většinou starali naši rodiče, takže až teď je veškerá zodpovědnost na nás a je dobře, když má člověk alespoň nějakej záchytnej bod - kromě telefonu na paní P.
Kočce - matce tak odcházelo poslední "vlastní dítě" (bráška Ikarus byl odvezen do Plzně už den před tím). Proč píšu vlastní - no to proto, že jedna za sousedek paní P. měla kočku s jedním kotětem ve věku asi jednoho měsíce a kočička se nachladila a ztratila mléko. Tato smutná situace, kdy koťátko (černý kocourek - na fotce) chtělo od maminky pít, ale máma mu neměla co dát, se vyřešila adopcí.
Takže spokojenost byla na všech stranách - adoptované kotě dostávalo mlíčko a adoptivní máma se necítila až tak sama - sice ke koťátku nedůvěřivě čuchala, ale to se samozřejmě časem poddalo - kočka je totiž ideální matka, která je schopna adoptovat prý jakékoli mládě...
| |