Protože měla Dumka slušné vychování, stačilo jí ukázat, kam že má jít na záchod a teď už to vypadá, že to bude v pohodě... No jen abych to nezakřikl. Je to dost důležitá věc, obstarat kočce WC v bytě. Pro kočky a kocoury, kteří žijí v rodinném domku, či chodí se chodí sami ven venčit to není problém - zvíře si dojde ven, když potřebuje, ale pro nás, když jí nechceme pouštět ven z bezpečnostních důvodů (a ostatně by to bylo dost složité). Když udělá kočka někde loužičku, čichem pozná kde ji zanechala, ať to vyčistíme sebedokonalejc, a pak si myslí, že tam může chodit dělat potřebu pořád... Je těžké jí to odnaučit.
Dumka se celý večer procházela po bytě a vouskama ohmatala a nosem očuchala téměř každý centimetr.

Večer pak zalehla celkem způsobně na pelíšek, který jí připravila Beruška (moje žena) v kuchyni. Skládal se z polštáře a tepláků, aby ležela v měkkém a mohla se taky do něčeho zchumlat. Trochu jsme měli strach, aby brzo ráno nebouřila a taky jsme se obávali, aby nezačala ráno hledat kočku... Byl to holt den plný obav a očekávání.

Ráno vstala velice způsobně, až když slyšela, že také hlomozíme. Vykonala potřebu do bedýnky (jako již večer) a začala pokračovat ve večer započatém prozkoumávání bytu. Na mém improvizovaném odkládacím stolku jí upoutal můj otevřený mobil a začala ho ochutnávat..., a to i přes to, že jsem se s ní ráno rozdělil o svůj bílý domácí jogurt !!! Jak je vidět na obou obrázcích, dost jí telefon chutnal... Trochu jsem se o osud mobilu obával, ale díky tomu, že má snad ještě zuby v růstu zůstal téměř nepoškozen a vypadá to že i funkční.
Snažili jsme upoutat její pozornost různými šňůrkami a provázky, ale kromě kuličky, se kterou si hrála už předešlý večer (18 kB) jí už nic tak neupoutalo, jako můj mobil.