| |
Kotě Adélka
Máme doma čtyřměsíční kotě jménem Adélka. A taky čtyřletou fenku německého ovčáka Bety. Adélku jsme dostali jako náhradu za kocoura Matese, který se nám ztratil koncem zimy. S Matesem se Bety upřímně nenáviděla - oba zřejmě toho druhého považovali za vetřelce ve svém revíru. Navíc asi Bety záviděla Matesovi svobodu - vzhledem k tomu, že ještě ve štěněcím věku roztrhala sousedům pár slepic, nezbylo, než ji uvázat (přes zahradu drát, na něm kroužek a na kroužku lano - má tak přece jen větší výběh, než kdyby byla jen uvázaná u boudy).
Adélka ovšem přišla z domu, kde belgický ovčák Din vychází s kočkami v dobrém, takže byla zvyklá, že to velké a štěkající zvíře je kamarád. Chvíli jsme tedy měli obavu, že si ji dá Betka ke svačině, ale Adélka projevila značnou inteligenci a velice rychle pochopila,že s Bety asi žádné kamarádění nebude. Vzápětí ovšem projevila taky značnou dávku zlomyslnosti. Vypozorovala, že Bety dosáhne jen tam, kam jí lano dovolí, a její oblíbenou zábavou se stalo lehnout si tak o metr dál, protahovat se, čistit si kožíšek a tvářit se, že o žádné Betce nic neví. Betynu tím spolehlivě přivádí k šílenství - ta štěká, sípe, škube lanem. V tom okamžiku na ní kotě upře nevinná očka a strašně se diví, co je to za rozruch.
Jen jednou se Adélka přepočítala. Přišla totiž na zahradu z druhé strany a špatně odhadla délku lana. Takže když Bety vystartovala, Adélka dál ležela v trávě a v pevném přesvědčení, že se jí nemůže nic stát, se zájmem pozorovala, jak Bety běsní. V tom okamžiku jsem musela vystartovat já - a vzápětí jsem ji doslova vytahovala Betce z tlamy. Adélka pak upalovala, až se za ní prášilo, ovšem kuráž neztratila. Pokračuje ve svých provokacích dál a má z nich evidentně dobrou zábávu.
Helga Augustinská
P.S.: Na fotce je (jak jste poznali Dumka - Adélka ještě zatím nemá foto - už se ale vyvolává :-).
| |
