Tak je tu zase čas, napsat ti pár řádek. Dnes je na řadě trocha toho vzpomínání na léto. Léto je fajn. Je čas prázdnin, volna a výletů. Jakmile doma zavládne chaos, všichni se hádají a zakopávají o různá zavazadla, co se všude hromadí bez ladu a skladu, hned máme jasno, že se jede na chalupu. Panička s velikým funěním přinese z půdy naši přepravku, do které se vmáčkneme jen díky tomu, že od pobytu na venkově očekáváme pouze a jen blažené chvíle. Jsme na tolik vstřícné, že po celou dobu tam ani nehlesneme, a to je to 120 km!!! Však my dobře víme, že stačí, když budeme nadávat celou zpáteční cestu do Brna. Po příjezdu na místo je nejdřív nutné zkontrolovat "náš" revír, prohnat ty venkovské kočky a naučit je nóbl móresům. No, pravda je, že nám někdy taky řádně vypráší kožichy. Brzo ale nastane příměří. To tehdy, když se dohodneme, že po nás klidně můžou "dojet" denně naše misky. Má to své výhody – panička vykřikuje jak nám na tom horském vzduchu tráví a stále neúnavně dodává čerstvou a hlavně rozmanitou potravu. Obzvlášť všechny černé kočky to mají dobré, protože člověci si nikdy v tom fofru nejsou jistí, která z nich je jejich černá Sára.