| |
"Odvážný" Dantík
Reaguji na jednu větu z dnešní (24.11.) Dumky (mimochodem, jsem opravdu MOC ráda, že to s Koblížkem alias Ferdou dopadlo tak dobře). Větu, že pan Marian Gavlak ještě neviděl tak odvážné živé koťátko. Vlastním totiž ještě MNOHEM odvážnější, přesto díky Bohu taktéž živé koťátko. Nemám fotky v nějakém použitelném (počítačově použitelném) formátu, tak alepoň slovně: je to pětiměsíční černý kocourek s hnědýma očima a jmenuje se Dantík.
Léz po parapetu okna v rodinném domku ? Brnkačka. Naše koťásko si oblíbilo přelézání mezi balkóny ve čtvrtém patře paneláku. Sousedka měla totiž balkón plný kytek a rajčat a jiné zeleně, no komu by se nelíbila taková džungle, obzvlášť když se dá s úspěchem využít jako toaleta... Nepomáhlay zákazy, vysvětlování, domlouvání, řvaní, vždycky se dokázal neuvěřitelně rychle prosmýknout na balkón a přeskočit k sousedům dvaceticentimetrovou vzdálenost po deset cenťáků širokém parapetu.
Ale tak dlouho se chodí,... až se spadne. Byl to děs a hrůza, mysleli jsme, že je to jeho poslední hodinka. Okamžitě jsme s ním jeli k veterináři, ale protože mu crčela krev z nosu, pusy i očí, báli jsme se, že ho jen "uspí" a nic jiného nebude moct udělat. Doktor ho prohlédl, zrentgenoval, promačkal a řekl, že jediné, co
se kocourkovi stalo je to, že si vyrazil zuby. Ale že by mu stejně během pár týdnů samy vypadly, protože to jsou ještě mlíčňáky. A skutečně, už za dva dny by na
něm nikdo nepoznal, že má za sebou takovýhle bungee-jumping. Akorát že bez toho bungee. Bohužel se zdá, že zapomněl i on sám, protože by se na onen výlet na sousední balkón klidně vydal znovu. Nemá šanci, tam ho už vážně nikdy nepustím.
Petra Lepičová
| |
