| |
PSI
Pajdův nástup do roku 2000
Prosba o pomoc
Prosim, ozvete se mi, kdo mate nahrany na video 2. dil "Zivota v mraznici" od D.
Attenborougha (o Antarktide - bezely 3 dily v prosinci na CT2) a jste ochotni mi
pujcit kazetu na zkopirovani.
Dekuji
|
Dnešní letní ráno se na rozdíl od předchozích vyklubalo s jasnou oblohou.
Teda za úsvitu, když se tento geriatrickej insomniak budí. Protože máme
nezvykle vlhký rok a fšecko je furt ucintné a mokré, tak se kolem šesté
naplnily fšechny parametry rosného bodu a spadla mlha jako v Londýně. Jeden
se musel dívat VELMI pozorně, aby spatřil prsty, na před xichtem napřažené
ruce. Byla to fšak doba ranní procházky bušem s naším mongrelem Pajdou, a
tak jsme šli. Sice po paměti, ale šli.
Bydlíme tu v horách Modrých a navíc na kopečku s vyhlídkou na řeku. Proto se
to tu vtipně jmenuje Mount Riverview. No a na samém vršku kopečku, asi 5
minut od nás pěšky, je velikánský vodojem, samoška, co premává sedm dní v
týdnu od osmi do osmi, tenisové kurty místního tenisového klubu a malý
parčík s houpačkami a prolézačkami pro děti všeho věku. A právě tímto
parčíkem jsme s Pajdou tápali mlhou.
Na Silvestra se tu evidentně vyskytli alkoholem posilnění jedinci, kteří v
návalu přebytku sil vytrhli ze země kovový koš na odpadky i s betonovým
soklem a milý koš teď ležel na boku a část jeho obsahu vyhřezla na trávník.
Vítaná příležitost pro místní podnikavé psy. Svůdný pach obsahu koše přímo
okouzlil i Pajdu. S chutí a nenažraností jemu vlastní se vnořil do změti
odpadků. Našel zřejmě něco VELMI chutného a to znamená, že pro něj přestal
existovat okolní svět. Podle hesla, jakej pán takovej pes, soustředěně
žvýkal a polykal, co se děje kolem to nevnímal, kde je, to promptně
zapomněl. V jeho věku se tomu ani nedivím. Nechtěl jsem aby se přežral
kdejakýho svinstva, tak jsem ho pobídl dotekem na pozadí. Čokl se lek, v
mžiku se probral ze žravé extáze a vyrazil plnou parou kupředu. Zapomněl
fšak že před ním leží převržený, bytelný, kovový koš. Vletěl do něj jako do
tunelu, v plným švunku narazil raťafákem do dna a zůstal ztuhlej v ležícím
koši. Vytáh jsem ho za ocas, co vyčuhoval ven, do husté mlhy, jako chcíplou
myš z pastičky. Mongrel po pár vteřinách přišel k sobě a přiblble čuměl gde
to vlastně je. Tvářil se, jako by si nepamatoval co se před okamžikem stalo.
Překulil se na nohy a vrávoravým krokem praštěnýho psa mě následoval po celý
zbytek procházky, tentokrát už bez jakýchkoliv úhybných manévrů. Šel však
nějak šejdrem.
Nástup do nového roku 2000 se tak Pajdovi opravdu vydařil.
George Švehla, Austrálie
|
|
