PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi
 
12.1. KŘEČCI
Sněhurka v lednici (Renata Žaludová)
11.1. PSI
Naše nejhorší vánoce (Jirka B.)
Archiv zvířecí rubriky
archiv PET 1999
Denně ale vychází Dumka a k dispozici je i Dumčin archiv

KŘEČCI
Sněhurka v lednici

Sněhurka (2 kB) Zdánlivě to jde k sobě. Ale jen zdánlivě, protože Sněhurka byla bílá křečice, sestra Fouska a ve stáří partnerka Velvítka.

Bílé křečky s červenýma očima obvykle lidé nechtějí (i když jsou krásní a dobře viditelní na podlaze!), a tak Sněhurka prožila většinu svého života u mne doma. Když zestárla a nemohla už mít mladé, naskytla se možnost tuto křeččí dámu "provdat za bohatého ženicha" Velvítka. Ten vlastnil krásné a prostorné terárium a ke spokojenosti mu chyběla snad jen právě samička. A tak si kolegyně Alenka jednoho dne Sněhurku odnesla domů. Ale myslím, že Velvítkovi se zdála trochu příliš energická. On měl spíš rád klid a pohodlí.
Ne tak Sněhurka. Když ji Alenka pustila večer v kuchyni běhat, musela vždy vše důkladně prozkoumat. To se jí jednoho dne stalo málem osudným.
Sněhurka (3 kB)
Alenka odjela na dovolenou, a starost o křečky a kytičky svěřila mně. Jednoho večera jsem jako vždy pustila křečky proběhnout a otevřela ledničku, abych jim tam našla nějakou zeleninu. Sněhurka se rozhodla, že u něčeho takového nesmí chybět. Ta bílá skříň plná dobrot ji prostě fascinovala. Neustále tam chtěla vlézt, a já ji musela odhánět.
Věděla jsem tedy, co se může stát. Domnívala jsem se ale, že když ledničku velmi pečlivě zavřu a poté se přesvědčím, že Sněhurka je venku, je vše v pořádku, a odešla jsem zalévat kytky.
Po chvíli jsem zaslechla jakési škrábání. Pomyslela jsem si: "Už zase hryže díru do zdi! Až zaliji kytky, podívám se co tropí."
Ale najednou jsem ji v žádném rohu nemohla nalézt, a všude už bylo ticho... Až jsem ji konečně uviděla, přeběhl mi hrůzou mráz po zádech: Ze zavřené lednice visela zadní část těla Sněhurky ... Rychle jsem otevřela dveře, a ona mi vypadla bezvládně k nohám.
Sněhurka (8 kB)
Začala jsem s ní zoufale třepat a masírovat to bezvládné tělíčko - vypadala jako mrtvá! Zdálo se mi, že uplynula věčnost, než konečně nepatrně pohnula jednou pacičkou. Za chvíli pomalu otevřela oči, a po chvíli se otřásla - asi z toho byla taky v šoku!
Začala jsem ji intenzivně hladit a konejšit, říkala jsem jí poněkud neupřímně, že je hodná Sněhurka (i když by si spíš zasloužila přízvisko všetečná potvora!). Za chvíli začala vypadat normálně, a tak jsem ji vrátila do terária. Když jsem viděla, že se odreagovává z prožitého šoku tím, že šla kousnout Velvítka do zadku (jako kdyby za to mohl on!), usoudila jsem, že je snad v pořádku, a odešla rychle domů (začínala totiž bouřka a já chtěla stihnout sklidit kytky z balkonu).
Ráno mi to ale nedalo a musela jsem se jít přesvědčit, že jí opravdu nic není. Ale Sněhurka tam seděla očividně připravená na nová dobrodružství, a když jsem ji pustila na zem, běhala zase přes kuchyň jako blesk. Teprve to mě uklidnilo, že snad opravdu nemá žádné vnitřní zranění.
Takže pozor při pouštění křečků v místnosti nejen na ledničky (pružné těsnění se dá pacičkami a čumáčkem roztáhnout, ale dál to pak už nejde, a zpět taky ne!), ale i na pračky, sporáky, elektrické kabely (mladá křečice Pepina nedávno dokázala vyřadit svým majitelům z provozu poplašné zařízení) a jiná nebezpečná místa (úzké škvíry, otevřená okna či dveře, domovní šachty za WC, záclony, zašlápnutí z nepozornosti...). Nejlepší je při volném výběhu stálý dozor.

Renata Žaludová          

Můžete si rovněž přečíst HTML stránky Renaty Žaludové o křečcích.