ŽÁBY
Kouzla přírody
Říká se, že příroda je mocná čarodějka. Neplatí to jen v místech, která pro
oko Evropana kypí životem a nadbytkem všeho, ale obzvláště tam, kde pro
nezkušené oko civilizací zcepenělého moderního člověka nic není. V poušti.
Zde, ve vyprahlé krajině, nám příroda odhaluje svoje neuvěřitelné zázraky.
V době, kdy denní teploty dosahují závratných výšek a voda není daleko,
široko, příroda se ocitá v „suspended animation“. Jakýsi zimní spánek, ale
naruby. A mnohdy netrvá jen jednu sezónu, ale pět, sedm, ba i více let. Pak
stačí jeden déšť a nehostinný suchopár exploduje překotným životem. Na rudém
písku v centru Austrálie se rozprostře koberec nádherných květů. V kalužích
skřehotají žáby, v tůních se prohánějí ryby, přiletí i pelikáni, kteří o
těch rybách velmi dobře ví a celá příroda se nakrátko změní. Vše probíhá na
plné obrátky. Rostliny odkvetou a mají plody, zvířata se stačí oplodnit a
některá i rozmnožit a tak zachovat kontinuitu. To vše, než vyschne poslední
kaluž.
Jak vody ubývá, tak se ryby (lung fish - bahník) zavrtají do bahna, vytvoří
si jakýsi brloh a obalí se vlastním slizem. Tak se octnou v ochranném vaku,
který suchem ztvrdne a chrání je před ztrátou vody i po několik let suchopáru.
Zrovna tak některé žáby. Také přečkávají léta sucha pod zemí a domorodci ví
jak je najít. Tyto si berou sebou zásobu vody ve vlastním těle a tato voda
slouží domorodci jako NOUZOVÝ zdroj vody při pohybu pouští. Žábu vydoluje a
pak z ní vymáčkne vodu rovnou do pusy. Žábu pak uloží zpět odkud ji vzal. Ta
obvykle přežije a domorodec také.
Ještěrka 10 - 15 cm dlouhá, zvaná „thorny devil“, tedy „trnový ďábel“
(moloch horridus). Moloch se adaptovala na život v poušti téměř dokonale. Je
žlutá s červenými, hnědými a černými skvrnami. Tělo pokrývají četné
bradavice a ostré trny. Žádný obrázek pohádkových příšer a draků nedosahuje
podivných a fantastických tvarů australského molocha. Nepije vůbec. K
ukojení žízně, pokud nějakou má, jí stačí černí pouštní mravenci, které z
horkého písku sbírá svým jazykem, když tito po něm pádí jak je pálí do
nožiček. Moloch jen nehnutě sedí u mravenčí cestičky. Za minutu jich tak
nasbírá 20 - 30 a k nasycení jich potřebuje asi 1800. Jestli se snad některý
rok omylem naskytne nějaká vlhkost, rosa a nebo snad i déšť, tak tento
zázrak pouště získává vláhu skoro jako kytka. Vzlínáním. Jeho kůže pracuje
jako savý papír, čili piják, blahé paměti. Vlhkost postupuje obvykle od
nohou, které se octnou v rose a nebo kaluži a postupuje přes celé tělo.
Pigmentace krásných vzorů kůže tmavne tam, kam dostoupí vlhkost, až ta
nakonec dorazí k očím, nosu a tlamičce. Pak, je-li vláhy dost, jde tato
přímo do útrob.
George Švehla, Austrálie
