Loni jsem psala o našich vrabcích na zahradě. Tehdy jsme rozvěsili budky a doufali, že se do nich nastěhují krásní modří ptáčci - Eastern Bluebirds, kteří sem na jaře přilétají. Tito ptáci sice hnízdí v budkách, dávají ale přednost takovým, které stojí na poměrně otevřeném prostranství. Naše zahrada pro ně asi byla příliš plná stromů a krásné budky je nepřilákaly.

Takže místo modrých pláčků si je zabrali šedíví vrabci. Jak už jsem ale psala, vrabce mám ráda a tak mi to nevadilo. Teď v zimě, kdy skoro polovina našeho ptačího osazenstva odlétla ještě více na jih, patří vrabci k těm věrným, kteří zůstali. Přes den je sice slyšet sýkorky, "tikání" kardinála nebo pokřik modrých sojek a havranů, ale např. zpěvný mockingbird jen tiše hopsá ve větvích. Naproti tomu vrabci štěbetají skoro celý den.

Co mně ale nejvíce překvapilo bylo to, že "přezimují" ve svých budkách. Jak přespávají ostatní ptáci přesně nevím, ale předpokládám, že se někde přikrčí v závětří na větev. Nikdy jsem je neviděla sedět v jejich hnízdech, ze kterých na jaře vyvedli i několikrát mladé. Hnízda nejenže zůstávají prázdná, ale ptáci si zjara staví úplně nová, třeba jen pár centimetrů vedle starých, z kterých případně použijí jen "stavební materiál". Pouze do garáže, jakmile se začne stmívat, se nám létá schovat maličký střízlík. Na jaře hnízdí v keřích, teď si ale hledá úkryt v garáži, kde zalézá do malého otvoru v igelitu, kterým je přikrytá elektrická pila. Máme v garaži tisíce jiných a útulnějších koutků, on ale paličatě trvá na tom svém ! Nevyplaší ho ani večerní rachot elektrického spouštění dveří garáže. Vyletí zase ráno, když manžel odjíždí do práce a pustí ho tak ven. Snažíme se ptáčka odradit, protože např. o víkendech garáž (když v ní není střízlík) tak brzy neotvíráme. Moc se nám to ovšem nedaří.