| |
KŘEČCI
Skokan Miki a jeho bratři aneb smečka puberťáků I
Hledá se nový domov
Dorotka je kříženec, bude střední velikosti, krátkosrstá, černá s pálením. Je veselá, živá a nebude se bát zřejmě ani čerta, protože z naší velké smečky žádný respekt nemá. Chtěla bych poprosit prostřednictvím Neviditelného psa, jestli by se nepodařilo nalézt pro Dorotku nový domov. Ale jenom ne k boudě, bez možnosti častého kontaktu s lidmi. Při jejím temperamentu by to byl pro ni největší trest.
Více si můžete přečíst zde v rubrice PET.
|
Už se o nich psalo dříve. Když dospěli do věku 4 týdnů, rozhodla jsem se, že si samečky, kteří nenašli nový domov, od přítelkyně vezmu. Po odchodu poslední zájemkyně jsem začala dávat do přepravky jednoho po druhém šest zbylých samců, a připadala jsem si jako nákupčí Zverimexu. Aspoň jsem si myslela, že jsou to samci - ale jeden z nich byla šedá samička, a kvůli světlým kroužkům "brýlí" kolem očí dostala jméno Doktorka. No a aby nedošlo k diskriminaci pohlaví, nechám si ji už taky, i když musí bydlet zvlášť.
Brzy po příchodu do nového domova si mladí samečci počali stanovovat pořadí ve smečce, takže se hlavně dva nejsilnější, růžový dlouhosrstý David a hnědý Béďa začali občas prát. Naštěstí si brzy vyjasnili, že vůdcem smečky je David, a od té doby je celkem klid. Ostatní, krátkosrstý zlatohnědý Velvítek, růžový Danek a dlouhosrstý hnědošedý Miki II jsou mírumilovní tvorečkové.
Danek a Miki odjeli koncem prosince do Prahy s novou majitelkou. Ta ale onemocněla a vrátila se i s nimi druhý den zpět do Brna, a kluci se vrátili ke svým bratrům. Chvíli se podezíravě očuchávali, ale když poznali známý pach sourozenců, počalo velké vzájemné olizování na přivítanou. V Praze tedy zůstala jen jejich rezavá sestřička, která dostala jméno Bobík. Třeba o ní její majitelka taky časem něco napíše.
Z Mikiho se vyklubal zdatný sportovec. Když mi z terária několikrát krátce po sobě utekl, zjistila jsem, že ovládá skoky do dálky - zvládá asi 23 cm. Zprvu startoval z konstrukce z větviček, kterou měli v teráriu, na čelní sklo, takže jsem jim ji musela zabavit. Nevadí, ze střechy domečku na okraj napáječky je to stejně daleko, a dostat se na zem je už potom hračka (jen asi 1 m výšky!). Takže byla ke smutku Mikiho napáječka posunuta o kus dál.
Zatím se tedy naučil skákat ze střechy domečku do mých nastavených rukou - prsty přes sebe a dlaně trochu odvrácené, aby se dobře zachytil. Však mám palec od přistávání Mikiho celý dodrápaný. Skoky až na okraj skla pilně nacvičuje, ale zatím je naštěstí nezvládá. Těch 23 cm je jeho norma (na sklo je to ještě asi o 8 cm dál).
Renata Žaludová
Dokončení zítra.
Můžete si rovněž přečíst HTML stránky Renaty Žaludové o křečcích.
|
|
