|
PSI
Cvičení psi - "Nelez tam !"
Ztratil se nám pes
irsky setr, cervenohnedy, kovovy obojek se znamkou, slysi na jmeno Drak. Zpravu prosim dejte na tel. c. 02/44912223 nebo na adresu zidkova@vscht.cz. Zn. ODMENA.
Mame ho moc radi a prosime o pomoc, DEKUJEME
Jarmila
|
Když jsme před léty byli na túře v rakouských Alpách, zastavili jsme se v
jednom malebném horském hotýlku na oběd. Hotýlek byl vysoko v horách a měl
krásnou slunnou terasu, na které se povaloval ohromný bernardýn. Pes ležel
natažený pod stolem, spal a vypadal, že svému okolí vůbec nevěnuje
pozornost. Bylo to v mimosezóní době, seděli jsme s manželem na terase sami
a nikam nespěchali. Přímo za námi se tyčily vysoké skály a mně to po chvíli
nedalo. Vstala jsem a začala k nim stoupat nahoru, snad abych měla ještě
lepší rozhled po krajině, než jaký se naskýtal z terasy. Vylezla jsem ale
sotva 10 metrů, když se za mnou ozvalo mohutné bafnutí, bernardýn stál vedle
mne a upřeně na mě koukal.
Pohladila jsem ho a chtěla jít dál. Pes ale bafl
znovu a navíc mě zatahal za bundu. Po třetí se k bafnutí a zatahání přidalo
i zakňučení. Pochopila jsem, co se mi pes snaží říci a otočila se k návratu.
Pes sestupoval těsně vedle mně, sotva jsem ale došla na terasu, opustil mne,
šel si lehnout na své místo pod stolem a zase vypadal, že je mu okolí fuk.
Manžel mi pak říkal, že sotva jsem odešla směrem do hor, pes okamžitě zvedl
hlavu, chvilku mně pozoroval a pak se za mnou rozběhl. Ukázalo se, že
majitel hotýlku byl členem horské zachranné služby a jeho pes byl skvěle
vycvičený. Jen ten pověstný soudeček na krku tehdy neměl !!
Něco podobného jsem zažila o několik let dříve, když jsem byla po maturitě s CKM na pracovním táboře ve francouzských Alpách.Tam jsem si zase někdy večer
chodila sednout k malé salaši, která byla přes noc prázdná a ovce v ohradě
tam hlídali tři ovčáští psi. Byli vždy rádi, když jsem přišla, seděli mi u
nohou a společně jsme pozorovali večerní krajinu. Pro mne - holku z Prahy -
to tehdy bylo první setkání s velehorami a připadalo mi to nezapomenutelně
romantické. Dokud jsem seděla u salaše, bylo vše v pořádku. Když jsem se ale
několikrát pokusila jít výše nad ní a stoupala do strmých kopců, psi byli
hned u mne a začali mne obskakovat. Sice mne za bundu netahali, jako ten
bernardýn, ale střídali kňučení s rozlobeným štěkotem, dokud jsem se
nevrátila zpět. Pak se znovu spokojeně posadili u mých nohou a kňučeli
teprve až když jsem odcházela zpět do tábora.
Marie Crossette, USA
P.S. Fotky jsou přebrány z webové stránky chovatelů těchto (a jiných)
pejsánků a přikládám ji proto, kdyby se někdo chtěl podívat ještě na několik
hezkých obrázků - http://www.st-bernard.com/html/gallery.html
|
|