PET - Zvířátka a domácí mazlíčci

Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi.

29.2. MORČATA
Trošku o morčatech (Irena Pailová)

28.2. PSI
Psí sušenky (Marie Crossette)

Archiv zvířecí rubriky
archiv PET 1999

Denně ale vychází Dumka a k dispozici je i Dumčin archiv

MORČATA
Trošku o morčatech

Máme doma morče. Takové normální že? No oni mají lidé doma ledacos, a takové obyčejné morče jim připadá moc obyčejné. No není to vždy pravda. I s takovým obyčejným morčetem se dá zažít věcí.

Naše první morče jsme měli poprvé tak před pěti lety. Od té doby už jsme měli morčat. No přesně 8. Mezi známými jsme pokládáni za ničiče těchto milých zvířátek. Ale posuďte sami, že to není vůbec pravda, ba právě naopak.

Tak naše první zvířátko jsme dostali od známých na dovolené. Přivezli jsme je domů a jelikož jsme měli dva králíčky - užitečná to zvířátka (na naše žadonění, že chceme nějaké zvíře muž řekl, že když už tak něco užitečného a přinesl dva králíčky na vykrmení a pozdější snědení). Morče jsme dali ke králíčkům a nazvali je Béďa. Béďa se skvěle s králíky skamarádil. Seděl jim nad ušima a hřál se mezi nimi a bez nich ani ránu. No na podzim přišel děda a králíky klepnul za uši - dala jsem je oba chudáky babičce protože naše králíky bych jíst prostě nemohla a ta mi je vyměnila z ruky do ruky za cizí králíky co měla v mrazáku. Byla jsem spokojena ale Béďa nebyl. Bylo mu smutno a nikdy si nezvykl být doma v akvárku a byl stále ustrašený. Uvítali jsme tedy jaro a dávali ho ven na "pastvu " do ptačí klece bez dna. Fungoval skvěle jako sekačka a hnojička zároveň. Když vysekal a pohnojil, posunuli jsme jej dále a mohl začít znova. Byl spokojen a my také - dokud nepřišla naše tříletá dcera a Béďu jen tak zkušebně nepustila z pod klece aby vysekal a pohnojil větší plochu. No kde je asi dnes Béďovi konec - byl rychlý a jak vítr zmizel za zahradou aniž se otočil a zamával. Nevděčník!

Muž řekl:"už žádné morče"! No byl na nás moc slabý a nevydržel. Jednou takhle když jsme šli kolem Zverimexu - uviděli jsme Béďu II a rychle jsme jej zakoupili. Byl úplně stejný jako ten první hladký a tříbarevný jak májové kotě. Ten by vydržel déle nebýt synovce a babičky.

To takhle přišli jednou na návštěvu a synovec škemral a škemral, že by si chtěl pochovat naší novou "sekačku".

My bychom bývali byli tvrdí ale babička se začala za synovce přimlouvat a tak jsme museli povolit a Béďu II zapůjčit k muchlování. Muchlování netrvalo dlouho a Béďa to měl za sebou. Myslíte si teď, že byl synovec malý a neznalý, ale 10ti letý kluk už by cit mít mohl. No neměl. A babička zkonstatovala, že Béďa dostal infarkt, že synovec nic. No znáte ty babičky. Mysleli jsme si své, neboť kluk za garáží morče nejprve upustil a pak dožmoulal. Po této smutné události jsme vše uklidili a zařekli se, že morče nikdy více.

Naše předsevzetí vydrželo sotva půl roku, přesně do té doby než jsme šli kolem Zverimexu a uviděli krásného hnědého morčecího samečka. Dcera jej nazvala jak jinak než Béďa III. Já vím že se to nemá, ale podstrojovali jsme mu vším co měl rád. No a jelikož měl rád i rohlík s marmeládou, do jara vyrostl do nepředstavitelných rozměrů a pak jednou takhle usnul venku v kleci na távníku a už se nevzbudil. Krásný to konec - tentokrát by měla babička se svým infarktem pravdu. Další ztráta a náš hřbitůvek za domem se "utěšeně" rozrostl o další hrobeček.

Byli jsme smutní a tak pokaždé když jsme šli kolem Zverimexu, zašli jsme se podívat. Jednou takhle se nám zalíbilo morčátko hnědé jako Béďa III ale rozcuchané - takzvaná Rozeta. Muž rozhodl kategoricky že NE!

Druhý den jsem přišla z práce domů a ejhle překvapení - morče už bylo v akvárku. Muž to sám nevydržel a pro zvířátko zašel. Tohle čtvrté morče jak by jste očekávali nebylo Béďa IV ale Fífa. Fífa bylo nejchytřejší morče co jsme měli. Byla čistotná a chodila na WC do jednoho růžku a spala v druhém růžku. Sama lezla do akvárka a byla-li puštěna venku na trávníku, na zavolání přišla až k vám. Holt jak tvrdím já - ženská no. Měli jsme ji už rok a byla zdravá a živá. Napadlo mě ji zapůjčit sousedům co měli schopného samečka aby z toho něco bylo.

Sousedovic děti 14 dní místo televize seděli před akvárkem a jejich maminka využila vztahů mezi Bobíkem a Fífou k sexuální osvětě. Děti byly poučeny a Fífa v očekávání. Narodily se nám tři nová morčátka. Tři kluci jeden po tatínkovi, jeden po mamince a třetí od každého kousek . Fífa byla vzorná matka - morčata se narodí, jsou chlupatá, vidí a chodí hned poté co opustí matčino lůno. Fífa je vzorně odkojila, rostli jedna radost, ale pak se stalo že už už se mohla rozdávat a najednou se přihodilo cosi, všici dostali průjem a jedno po druhém a nakonec i sama Fífa zvětšili naš hřbitůvek za domem. Nepomohl ani veterinář. Dodnes nikdo neví čím to mohlo být.

"A KONEC" řekla jsem tentokrát já. Jenže pak přišla babička s inzerátem, že kdesi kdosi prodává angorská morčátka, a tak jsme tam jeli. Teď už máme skoro půl roku Fífu II. Není sice tak čistotná a chytrá, ale je moc hezká, bílá s šedým flekem a hodně chlupatá. Zrovna máme doma ženicha a rozmnožujem. 14 dní u nás byl moc krásný samec Ferda I - tříbarevný Rozeťák. Ale NIC! Už i Fífa za ním sama chodila a nabízela se, ale neuspěla. Jeden náš známy zkonstatoval , že i mezi zvířaty jsou homosexuálové. No budiž. Zapochybovala jsem o svých kvalitách rozpoznávání pohlaví. Ale po tolika zvířátkách co jsme doma už měli …. No Ferdu I jsme vrátili a zapůjčili si jeho kolegu FerduII - je zrzavý jak veverka, mohutný a snaživý. Jen přibyl do akvárka a už se snažil seč síly měl. Takže jsem zvědavá jak to dopadne. Jestli i vy jste zvědaví, počkejte si a já dám vědět.

Irena Pailová