PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi
V Dumce si dnes přečtete:   Kočičí operace (Marie Crossette, Jirka Pechar, Irena Šulcová, M. Šmídová)
 
17.3. POTKANI
Hubert - malý zloděj (Hanka Sibřinová)
16.3. PSI
Pes svobodný - Bájný Bohatýr (Bára, Tetčice)
Letošní archiv PET
PET archiv 1999

Prosba o pomoc
Chtela bych casem prijet zpet k nam do Česka pochopitelne i se svyma činčilama, ale narazila jsem na jeden velky problem a to ohledne jejich prevozu. Byla jsem odkazana se zeptat na okresni veterinarni sprave v Praze a bylo mi sdeleno, ze je potreba nejake licencni povoleni a podminky pro vstup do CR. A ty ze mi musi v Cesku nekdo vyridit, podat zadost asi o ty podminky. Co me vsak sokovalo, zminovali se tam, ze budou chtit znat misto meho pobytu kvuli karantene. Jsem si jista, ze karantena by je mela na svedomi, jelikoz jsou to desne stresova zvirata, reagujici na vse nezname a nezvykle stresem, neprijimanim jidla atd. Jiz jen ta cesta by pro ne byla zatez. Prosim, je to opravdu tak s tou karantenou, nevite o tom neco od lidi, kteri si tez privazeli nejake zvire? Jsem z toho nestastna a nevim, co mam delat. To jsou opravdu tak priserni byrokrate, kterym je jedno, ze to zvireti ublizi, neda se to nejak obejit, kdo by me mohl poradit.
Inka
Své zkušenosti posílejte prosím Ferdovi.

POTKANI
Hubert - malý zloděj

Před třemi lety jsem od kamaráda dostala potkana kapucína. Byl to krásný bílý kluk s černou hlavičkou a černým proužkem až k ocásku. Byl strašně zvědavý a živý, chtěla jsem ho naučit, aby mi seděl za krkem a mohla jsem ho nosit všude s sebou, pokud by se nebál okolních zvuků. Začala jsem ho krmit na rameni, i když jsem občas musela používat něco jako bryndák, protože když jsem mu dávala například kukuřici, vyjedl vnitřek zrna a slupku mi plival do klína. Když něco nechtěl, shazoval to porůznu na zem a drobil mi na rameno.

Bohužel po dvou měsících dostal nějakou virózu, která mu rozházela rovnováhu, takže chodil natočený do vývrtky, neudržel balanc a z vyvýšených míst neustále padal. Časem se ale naučil vyhýbat se nábytku, když běhal volně po bytě, takže už do ničeho nenarážel, i když si hrál na formuli 1. Stal se z něj notorický zloděj, co uviděl a zdálo se mu, že to může odtáhnout, to popadl a zavlekl pod skříň. Když jsem ho několikrát přistihla, jak prohrabává odpadkový koš a loví z něj zbytky jídla, začala jsem ho hlídat, protože představa kuřecích kostí pod nábytkem nebyla moc lákavá. Jednou si můj přítel ohřál buřty a vzal si je do pokoje, kde si sedl na zem a večeřel. Z nějakého důvodu musel na chvíli odběhnout a já zpozorovala Huberta, jak juká zpoza postelí, kde by se dalo co ukrást. Protože jsem nejevila snahu ho lapit, rozběhl se k talíři, popadl buřt i se zabodnutou vidličkou a za příšerného rachotu vidličky narážející na parkety se jal kořist vléct pod skříň. To už jsem ovšem musela zakročit, abych příteli zachránila alespoň kousek večeře (pravda, stejně jsme uloupený buřt vyhodili, protože když ho Hubert bránil, pěkně se po něm několikrát prošel a pořádně ho oválel po zemi). Jindy mi zase upadla vidlička na zem, v ten moment Berťas přiběhl, popadl vidličku do zubů napříč a pokoušel se s ní vlézt mezi skříně. Hrozně se divil, že s vidličkou dlouhou cca patnáct centimetrů neproleze pěticentimetrovou mezerou. I když nás někdy udivoval svojí neuvěřitelnou inteligencí, nenapadlo ho si vidličku otočit.
Potkan - Hubert byl ale kapucín !!! (7 kB)
Byl neuvěřitelně vynalézavý, zvláště co se týkalo jídla a předmětů vhodných k odtažení a ukrytí. Pokud jsme nedali odpadkový koš dostatečně z jeho dosahu, mohli jsme si být jisti, že ho tam dříve či později najdeme. Když mi jednou sebral housku a zalezl s ní pod skříň, chtěl ji dostat do jedné krabice, která je tam zasunutá. Tak dlouho ji v tlamce zkoušel vynést nahoru přes okraj krabice, až nakonec změnil taktiku, vlezl do krabice a housku si k sobě vytáhl.
Velmi rychle se nechal ochočit, při zavolání jeho jména přiběhl, nechal se chytit a byl vůbec velmi hodná a poslušná myš :-). Výhoda byla, že jedl absolutně všechno, takže si každý den pochutnával na nějaké mňamce, kterou naše morče jako býložravec nemohlo. Ještě dnes, kdy je Hubert dva měsíce po smrti, si při vaření říkám, že musím dát kousek Berťáskovi. Jednou jsem doma pořádala jakousi oslavu a protože přišlo celkem hodně lidí a neměli si kam sednout, posedávali porůznu na zemi se skleničkami pití. Huberta jsem nakonec na jejich naléhání pustila, ale měla jsem strach, aby ho někdo nepřišlápl. Hubert to vyřešil elegantně - pokradmu se připlížil za moje záda, odkud vykukoval a zjišťoval, co by tak mohl sežrat nebo sebrat. Já jsem se bavila s ostatními a moc ho v tu chvíli nesledovala, z rozhovoru mě vytrhlo až hromadné "Hanko, podívej se na Berťu!" Podívala jsem se, kde zase co tropí - a on, potvora, se předními packami opíral o mojí sklenku s tonikem a pil ho! Myslím, že nic nepřispělo toho večera k pobavení společnosti tolik, jako Hubert obíhající skleničky všech přítomných. Zachutnalo mu víno a vaječný koňak, ale od toho jsem ho rychle hnala, protože neznám účinky alkoholu na myši. Nejlegračnější byla jeho zásobovací akce - žebral o tyčinky a silážoval je pod skříní. Když jsme nejevili dost ochoty ke spolupráci, prostě do misky s tyčinkami hupsnul a bral si sám. To, že získané zásoby pak budu muset zpod skříně vylovit, přítomnou společnost těšilo neméně.
Potkánek před dvěma měsíci umřel, za poslední dobu onemocněl a velmi zestárl, ale na ty roky, kdy s námi byl, asi nikdy nezapomeneme. Kromě ohlodaných kabelů a nábytku (v této činnosti má v našem morčeti více než důstojného nástupníka) mi zůstalo i několik fotografií a ID na internetu - Hubert.

Hanka Sibřinová