PET PET - zvířátka a domácí mazlíčci
Pro domácí mazlíčky a všechna jiná zvířátka (kromě koček) jsou zde PET, které byly věnovány Ferdově kočce Dumce k jejím prvním narozeninám. Měl by tímto být vytvořen prostor i ostatním zvířátkům. Vychází vždy, když je o čem psát :-), především pokud někdo ze čtenářů něco zajímavého napíše do redakce PET nebo Ferdovi
V Dumce si dnes přečtete:   Měření koček - 12.díl (Luďka, Kamila Neplechová, Jarmila, Hana Kubová, Apolena, Hana Neckářová)
 
30.3. PSI
Návod na seznamování psů (Tomáš Lébr)
29.3. PSI
Vír Mlladovöžický (Tomáš Lébr)
Letošní archiv PET
PET archiv 1999

PSI
Návod na seznamování psů

No tak to na to musíte jako já nedávno: Po vysmátém večeru, který jsem strávil ve vinárně spolu se svým psem, anglickým špringršpanělem Garpem, jsem si něco před půlnocí stopnul taxíka. Taxikáře Garp hned zaujal: "No ten je nádhernej, to by si určitě rozuměl s tim mojim. Víte, já mám doma Münsterlanda!" No tak to mě teda fakt zajímalo, protože každej druhej, koho potkám a kdo tak ňák napůl rozumí psům, mi tvrdí, že můj pes je prostě Münsterlandskej ohař a jinak že to není možný. No, do teďka jsem jim moc oponovat nemohl, protože jsem živýho žádnýho münsterlanďáka neviděl. Takže mě napadlo a hnedka to taxikáři říkám: "No tak bysme to spolu mohli někdy zkusit, ne?"

Taxikář na to: "No a co hned teď? Já bydlím u Synkáče, vezu vás na Budějárnu, tak to je při cestě..." Jak se říká, slovo dalo slovo, taxikář zajel na Synkáč, nechal mě u auta a vyrazil domů pro toho svýho. Já sem vylez s Garpem ven, dal mu volno a těšil se na přátelský psí pokec.
Garp zmožený po náročném dnu (11 kB)
Teď musím předeslat, že ten můj Garp absolutně není rvavej, jediný a vzácný (ale brutální) výjimky nastanou, když jde více pánům o jednu fenku nebo když se Garp lekne. No každopádně po večeru stráveném ve vinárně ostražitost poněkud polevila. A co čert nechtěl, Garpa nenapadlo nic jinýho, než důkladně prozkoumávat vrata, do kterých si taxikář odskočil pro toho svýho psíka.
Takže když se vrata otevřely a ven vyrazil münsterlanďák, lekli se všichni čtyři - oba pánové a hlavně psi, kteří na rozdíl od páníčků to začali okamžitě řešit - jak jinak, než rvačkou. Bylo to pěkné klubko, které by se asi samo od sebe rychle rozmotalo. Pán Garpa, neboli já, rád všechno řeší ručně, obzvláště jsa-li ovíněn, takže tou svou rukou sáhl do klubka, aby ho roztrhl (čili přesně to, co všecky knížky o psech zakazují hned na záložce).
No, stalo se to, co se státi muselo: Statečný Garp neomylně zahlédl nový podezřelý předmět na obzoru a procvaknul svými tesáky palec mé levé ruky jak průvodčí lístek ve vlaku. To by člověk neřekl, co se do jednoho celkem malého palce vejde krve!
Hned poté psí rvačka skončila, a přestože jsem Garpa za tenhle překlep ani jednou nevyPESkoval, po návratu domů schlíple odkráčel do svýho pelechu, stočil se do klubíčka, díval se na mě a v očích se mu zračil pocit provinění a zároveň nechápání: "No je tohle možný? Málem jsem zakous svýho pána!"

A Na závěr hádanka: No a myslíte, že už teda dneska aspoň vím, jak vypadá Münsterlandský ohař? (VYLUŠTĚNÍ: Za b) je správně.)

Tomáš Lébr          

P.S. Čtenáři, kteří včera četli historku o Garpovi ve víru Mlladovöžickém (ne mojí vinou současně vyšla v PET i Psu), možná vědí, proč mě Garp takhle kousl... Bylo to vracení i s úroky.
 

 
 

Zvířátka a domácí mazlíčci Odkazy na PET a Dumku pro jiné WWW stránky Kočky a koěata