PSI
Návod na seznamování psů
No tak to na to musíte jako já nedávno: Po vysmátém večeru, který jsem strávil ve vinárně spolu se svým psem, anglickým špringršpanělem Garpem, jsem si něco před půlnocí stopnul taxíka. Taxikáře Garp hned zaujal: "No ten je nádhernej, to by si určitě rozuměl s tim mojim. Víte, já mám doma Münsterlanda!" No tak to mě teda fakt zajímalo, protože každej druhej, koho potkám a kdo tak ňák napůl rozumí psům, mi tvrdí, že můj pes je prostě
Münsterlandskej ohař a jinak že to není možný. No, do teďka jsem jim moc oponovat nemohl, protože jsem živýho žádnýho münsterlanďáka neviděl. Takže mě napadlo a hnedka to taxikáři říkám: "No tak bysme to spolu mohli někdy zkusit, ne?"
Taxikář na to: "No a co hned teď? Já bydlím u Synkáče, vezu vás na Budějárnu, tak to je při cestě..." Jak se říká, slovo dalo slovo, taxikář zajel na Synkáč, nechal mě u auta a vyrazil domů pro toho svýho. Já sem vylez s Garpem ven, dal mu volno a těšil se na přátelský psí pokec.
Teď musím předeslat, že ten můj Garp absolutně není rvavej, jediný a vzácný (ale brutální) výjimky nastanou, když jde více pánům o jednu fenku nebo když se Garp lekne. No každopádně po večeru stráveném ve vinárně ostražitost poněkud polevila. A co čert nechtěl, Garpa nenapadlo nic jinýho, než důkladně prozkoumávat vrata, do kterých si taxikář odskočil pro toho svýho psíka.
Takže když se vrata otevřely a ven vyrazil münsterlanďák, lekli se všichni čtyři - oba pánové a hlavně psi, kteří na rozdíl od páníčků to začali okamžitě řešit - jak jinak, než rvačkou. Bylo to pěkné klubko, které by se asi samo od sebe rychle rozmotalo. Pán Garpa, neboli já, rád všechno řeší ručně, obzvláště jsa-li ovíněn, takže tou svou rukou sáhl do klubka, aby ho roztrhl (čili přesně to, co všecky knížky o psech zakazují hned na záložce).
No, stalo se to, co se státi muselo: Statečný Garp neomylně zahlédl nový podezřelý předmět na obzoru a procvaknul svými tesáky palec mé levé ruky jak průvodčí lístek ve vlaku. To by člověk neřekl, co se do jednoho celkem malého palce vejde krve!
Hned poté psí rvačka skončila, a přestože jsem Garpa za tenhle překlep ani jednou nevyPESkoval, po návratu domů schlíple odkráčel do svýho pelechu, stočil se do klubíčka, díval se na mě a v očích se mu zračil pocit provinění a zároveň nechápání: "No je tohle možný? Málem jsem zakous svýho pána!"
A Na závěr hádanka: No a myslíte, že už teda dneska aspoň vím, jak vypadá Münsterlandský ohař? (VYLUŠTĚNÍ: Za b) je správně.)
Tomáš Lébr
P.S. Čtenáři, kteří včera četli historku o Garpovi ve víru Mlladovöžickém (ne mojí vinou současně vyšla v PET i Psu), možná vědí, proč mě Garp takhle kousl... Bylo to vracení i s úroky.