KRÁLÍCI
Králík Jura
Jmenuji se Jura, ale to jméno je poněkud matoucí. Ve skutečnosti jsem pěkná tříletá králičí samička, holanďanka. Nemám sice perfektní kresbu, ale zato jsem tříbarevná. Moje paní si mě koupila ve Zverimexu coby zakrslého králíčka. No, vyrostla jsem trochu víc, a tak jsem zakrslá maxikrálice. Myslela jsem, že o mně napíše do PET, ale nějak se k tomu nemá, a tak se musím zviditelnit sama. Snad mi to někdo z králičtiny přeloží a panička dodá aspoň fotky!
Bydlím v lodžii v pátém patře paneláku, kde mám králíkárnu z vyřazené kancelářské skříňky. Když jsem byla ještě malá, bydlela jsem s paničkou v bytě. Ale moc mi chutnala šňůra od telefonu (je bezvadně tenká a tak se dobře překusuje), a paničce pak vadilo, že se nikam nedovolá...
Ale když přijde panička z práce, pobýváme spolu v obýváku. Každá máme svoje křeslo, a tak se mi to líbí.
Jen ty návštěvy dovedou být někdy nezdvořilé. Představte si, co se mi stalo: za paničkou přišla na návštěvu kolegyně, a nejenže si mě po chvíli přestala všímat a místo toho se při kávě věnovala podle mne zbytečnému tlachání s hostitelkou, ale navíc si zcela bez dovolení sedla do mého křesla. Naštěstí za jejími zády zbyl na křesle kousek místa, a tak jsem tam honem tiše skočila...
Moje panička si toho zřejmě všimla, ale myslíte, že se mě zastala? Místo toho varovala kolegyni "Pozor, máš za zády Juru!". Ale pozdě, pomsta je obě neminula: stačil jeden skok na záda návštěvy, ta se lekla a vylila kafe rovnou hostitelce na stůl. Patřilo jim to oběma. Připravit mě o mé místo u stolu a ještě mě zcela ignorovat a ani nepodrbat za ušima, to je trochu moc, jak jistě uznáte!
Občas mi panička někam odjede, a pak musím trávit dny sama. Jen občas přijdou její kolegyně mě nakrmit a nechat proběhnout. Stejně nechápu, proč mě nenechají běhat volně po lodžii! Asi proto, že se o mne bojí. Jednou, když jsem měla ještě původní králíkárnu, vyrobenou neprozřetelně na míru pro zakrslého králíčka, se mi podařilo se z ní dostat ven a získat tak výběh po lodžii. Když se ale objevila má dočasné opatrovatelka, viděla jsem jasně pře skleněné dveře, jak se lekla! Ona si myslela, že jsem snad tak hloupá, že bych mohla skočit mezerou pod panelem dolů z pátého patra! Ale to já přece poznám, že to by bylo nebezpečné. Podívám se tam, a když vidím že je to moc vysoko, tak zase couvnu.
Občas mě panička doveze na dovolenou ke svým rodičům. Je tam docela zábava a mají mě tam rádi. Mají sice kočku, ale ta má naštěstí přede mnou patřičný respekt a jde mi raději z cesty. V létě s nimi jezdívám na chalupu. Na zahradě tam mám přenosnou ohrádku a během prázdnin stačím spást celý trávník.
Chtěla bych partnera, už bych na to měla věk. Ale panička se bojí, že by mé děti lidé nechtěli (jako PETs samozřejmě, ne na pekáč!), a tak mi chce raději pořídit kamarádku. No ale uznejte, co s cizí samicí, která mi leda sní moji večeři!
A tak bych na závěr chtěla pozdravit všechny ostatní pokojové králíčky, zvláště zakrslé samečky z Brna. Pozvala bych je na návštěvu, jenom nevím, zda by to panička dovolila...
z králičtiny přeložila R. Žaludová
Na fotkách vidíte králičí samičku Juru, foto: Kamila Neplechová.
